Lidské lebky, které se na první pohled liší od ostatních, nacházejí archeologové po celém světě. Jsou neobvykle protáhlé a vypadají jako lebky mimozemšťanů, tak jak si je obvykle představujeme.

Jsou tyto deformace způsobené záměrně, nebo jde skutečně o ostatky dávných návštěvníků Země? Či snad jejich potomky?

Hovoříme-li o mimozemšťanech, drtivá většina posluchačů si vybaví malou hubenou bytost s neúměrně velkou hlavou a obrovskýma očima. Jsou to charakteristické znaky vystihující současnou představu o návštěvnících z jiných planet.

Jenže právě nepřirozeně protáhlé lebky byly nalezeny i na Zemi. Archeologové je odkrývají po celém světě a marně se snaží přijít s vysvětlením, co podivné deformace způsobilo.

Podle jedné hypotézy tak dávní kněží a šamani chtěli dosáhnout nadpřirozených schopností. Dle jiných názorů jde o módu, kterou se odlišovala vládnoucí vrstva. V obou případech má ale jít o napodobení tehdejších bohů. Kdo tedy jsou tito bohové?

Mimozemšťan z Mexika

Jedním z nejznámějších exemplářů podivně vytvarované lebky je lebka takzvaného hvězdného dítěte, kterou pojmenoval a proslavil americký badatel Lloyd Pye (1946–2013).

Pye si lebku přiváží z El Pasa v roce 1999, ale sám tvrdí, že byla nalezena kolem roku 1930 v důlní šachtě u města Chihuahua na severu Mexika. Tato lebka byla pohřbena vedle normální lidské kostry, bez žádných zjevných deformací.

Pye sám je přesvědčen, že jde o hybridního potomka, jehož matka pochází ze Země a otec je mimozemské rasy. To mu údajně dokazuje i laboratorní rozbor. „Ve dvou laboratořích jsem provedl genetickou analýzu kostí.

Řetězec DNA u této bytosti se v mnoha různých ohledech liší od lidského. Lebka by obsahovala asi 2 litry mozku, což je o půl litru více než u dnešních lidí,“ tvrdí Pye. Znamená to ale, že jde o potomka mimozemšťanů?

Objevuje se i vysvětlení, že jde o ostatky dítěte asi 4,5 roku starého s abnormálně velkým objemem lebky. Zároveň je vyloučeno, že by ženská kostra pohřbená s ním, patřila jeho matce.

Mimozemšťané z posvátné hory

Mnohem mladšího data jsou nálezy z posvátné hory Apu, která se tyčí na jihu Peru. V roce 2011 tu peruánský antropolog Renato Riquelme odkrývá dvě kostry podivného vzhledu. „To tělo nemá lidské rysy.

Lebka je trojúhelníková a vůči tělu nepřiměřeně velká – téměř jako zbytek těla. Jde zřejmě o mimozemskou bytost,“ líčí Riquelme. Jedna z nalezených lebek je skutečně neobvyklá.

Některé její rysy, například otevřená fontanela, prázdné místo charakteristické pro kojence v prvním roce života, či velké očnice, napovídají, že jde o dětskou lebku. Jenže jiné znaky tomu přímo odporují. Na rozdíl od dětské lebky je tato nezvykle velká.

Od brady k temeni měří 50 centimetrů. Stejně tolik měří zbytek těla. Z čelisti navíc vyčnívají zachovalé a opotřebované stoličky, což svědčí o tom, že jde o staršího jedince.

Není navíc bez zajímavosti, že místo, kde byly kostry nalezeny, bylo podle prastaré mytologie domovem nejvyšších bytostí, k nimž tehdejší domorodci chovali posvátnou úctu.

Jen podivná móda?

Co jsou zač lidé se záhadně velkými lebkami? Odkud přišli? A proč po nich dnes na Zemi není ani památky? Někteří ufologové věří, že nálezy koster s protáhlými lebkami jsou jasným důkazem působení mimozemských ras na naší planetě v dávné historii.

Skeptikové ovšem nabízejí mnohem prozaičtější vysvětlení. Podle nich šlo o pouhou módu. Prodlužování lebky prý bylo už od pravěku nejoblíbenější a nejrozšířenější tělesnou modifikací, kterou různé kmeny používaly.

K deformaci lebky se často využívalo různých obvazů a dřevěných desek, které tlačily na hlavu a tvarovaly ji do zamýšlené formy. Deformace lebky se prováděly u kojenců, neboť v tomto období byla kost ještě měkká a dala se relativně dobře tvarovat.

Jenže toto vysvětlení stále neodpovídá na otázku, z jakého důvodu si různé kultury lebky deformovaly. Šlo skutečně jen o snahu šlechty odlišit se od nižších tříd, nebo je důvod skryt kdesi v historii?