V podhůří Orlických hor se nachází obec Klášterec nad Orlicí. V písemné podobě je zaznamenána ve 13. století jako osada Orlík, či Orlitz. Původně zde skutečně stával klášter s kostelem poskytující útulek na obchodní cestě do Polska.
Klášter zmizel někdy v období husitských válek, ale na jeho místě byl postaven nový kostel. Byl zasvěcen Nejsvětější Trojici.
Při opravách a rekonstrukci byl nalezen na oblouku mezi kněžištěm a chrámovou lodí nápis: „Chrám tento Nejsv.
a nerozdílné Trojice Boží vystavěn jest v Létu 453 od Narození Božího.“ Samozřejmě mezi historiky to vyvolalo rozruch, ale mohlo by to svědčit o tom, že pro nový kostel někdy z roku 1295 byla využita část toho původního.
Dodnes je tento nápis nerozluštěnou záhadou – jde o skutečnost nebo mystifikaci zanechanou našimi předky?
ZÝHADNÉ POSTAVY NA FASÁDĚ
Ale daleko známějším objevem byl nález dvou záhadných postav na fasádě kostela. Představují dvě asi půlmetrové postavy jakýchsi červených bytostí.
Je podivné, že byly umístěny na vnější straně kostela a nejvíce vášní vzbuzují teorie, co vlastně znamenají, kdo je vytvořil a proč.
CO POSTAVY PŘEDSTAVUJÍ
Jeden z výkladů tvrdí, že jde o čerty s typickými rohy. Ale podle jiné teorie jde o vyobrazení rytířů s mečem a výzdobou přilbice zvířecími pery.
Ovšem je tu ještě třetí verze výkladu. Postavy mají na hlavách skafandry. Tedy žádné rohy čertů, nebo ozdobná pera rytířů, ale antény.
Obrázky jsou malovány primitivní technikou, takže žádné podrobnosti již asi nezjistíme. Zůstávají jen otazníky, koho představují, proč byly vytvořeny, pro koho a kým.
Senzibilové zkoumající kostel a hřbitov mluví o energeticky silném místě. Ale i pro ně zůstává záhadou, zda s pozitivní či negativní energií.
Ale najde se zde ještě více záhad. Kolem kostela je hřbitov. A právě z jedné hřbitovní zdi mezi dvěma náhrobky, zírá podivná, zamračená kamenná hlava.
Když se podíváte směrem jejího pohledu, je jasné, že jakoby ostřížím zrakem hlídala vzpomínané záhadné kresby. Také tato hlava prý vyzařuje silnou energii.
DALŠÍ ZVLÁŠTNOST HŘBITOVA
Na hřbitově je pochována Anna Bohuslava Tomanová, naše jediná stigmatizovaná osoba. Výraz „stigma“ má celou řadu výkladů, ale z křesťanského hlediska jde o znaky na těle, připomínající rány ukřižovaného Krista.
Anna v dětství po požáru ochrnula. Když se její bratr stal knězem, při jeho první mši se jí objevila stigmata na rukou, na nohou, na boku a na hlavě. Milovala své bližní, povzbuzovala ostatní a také prý přijímala jejich bolest.