I pro naše vyspělé technologie je téma cestování časem stále v oblasti science fiction. Zdá se tak pošetilé přemýšlet, že by lidé v antice mohli jen pochopit, co takové cestování vesmírem znamená. Stačí si však otevřít svazek homérského eposu Ílias a budete žasnout!

Básník Homér ve svých dílech totiž veršuje nejen o udatných hrdinech, ale i o nebeských branách, které jsou vstupem do prostoru i času. V mnohém to připomíná teorii takzvaných červích děr i úvahy geniálního Alberta Einsteina.

Brána na ostrově Naxos

Starověké civilizace nám zanechaly brány do prostoru a času nejen v pilířích své literatury, ale i ve skutečné, fyzické podobě. Příkladem je mramorová brána na ostrově Naxos v Egejském moři. Říká se jí Portara.

Jedná se o dochované torzo velkého chrámu, o jehož zasvěcení se můžeme jen dohadovat. Snad měl patřit kultu boha Apollóna.

Nasvědčuje tomu orientace Portary, která míří směrem k ostrovu Délos, domovskému ostrovu boha Apollóna. Portara je podle legend vstupní branou do jiného času.

Archeoastronautika na scéně

Představa o tom, že lidé antice by byli schopni formulovat nejen nějaké starověké teorie relativity, ale i přemýšlet o jejich provedení v praxi, by jistě nebyla možná bez uplatnění archeoastronautických teorií.

Ty tvrdí, že naše civilizace byla v minulosti ovlivněna návštěvami z jiných světů.

Pokud už by na naši planetu zavítala návštěva z jiného světa, byla by antika jistě vhodnější epochou pro blízká setkání třetího druhu, než kdyby návštěvníci stanuli na prahu příbytku lovců jeskynních medvědů, co říkáte?!