Díky archivům se dochovalo mnoho dokumentů, které přibližují dávné temné doby. Těchto dokumentů později využije i český spisovatel Václav Kaplický (1895–1982) při psaní románu Kladivo na čarodějnice, který věrně líčí procesy s čarodějnicemi na Šumpersku a ve Velkých Losinách.
Zuzanu Voglickovou, hospodyni místního děkana Kryštofa Aloise Lautnera (1622–1685), obviní inkvizitor Boblig z čarodějnictví. Jaký k tomu má důvod? S jistotou to už dnes říci nikdo nedokáže, traduje se ale, že tím hlavním důvodem měl být chtíč, který Boblig ke krásné mladé ženě pocítil.
Současný psychologický rozbor Bobligovy osobnosti, byť sestavený jen na základě historických dokumentů, hodnotí totiž tohoto muže jako sexuálního sadistu. O tom vypovídá především jeho neskrývaná záliba v tortuře, jejíž detailní popisy budí hrůzu ještě dnes.
HLEDÁNÍ ZNAMENÍ ĎÁBLA
Zuzaně Voglickové je oholena hlava i celé tělo. Poté ji inkvizitoři pečlivě zkoumají a hledají ďáblovo znamení. Tím může být jakákoliv piha na těle, či místo, které nekrvácí, což inkvizitoři zkouší pomocí jehly.
Poté ke slovu přichází palečnice a španělská bota. Mladá žena se vzdává a Boblig se raduje ze svého vítězství. To je o to větší, že se mu podaří donutit Zuzanu k tomu, aby z čarodějnictví obvinila i děkana Lautnera, který už od začátku nesouhlasí s Bobligovými vyšetřovacími postupy, a inkvizitor hledá cestu, jak se jej zbavit.
„Zuzana Voglicková častěji hořce plakala a dělala různá gesta, a když byla dotázána, proč pláče, odpověděla, že pláče z lítosti a zármutku nad svou nešlechetností. A chce ve všem, co vypověděla, zůstat pevná, děkan však na to neřekl nic jiného, než že je nevinný a že žádný den svého života nezhřešil čarodějnictvím.
Načež byla odvedena. A děkan k ní přistoupil a řekl: ‚Mám Vás rád jako předtím a odpusť Vám Bůh, co jste proti mně vypověděla,‘ a podal jí nato pravou ruku,“ stojí v inkvizičním zápise z 23. listopadu 1682.
Dva týdny na to, 7. prosince 1682 je Zuzana Voglicková sťata a její tělo spáleno. Proces s děkanem Lautnerem se táhne ještě několik let, ale ani on ohni neunikne a 18. září 1685 je v Mohelnici zaživa upálen.
