Mezi Venezuelou a Brazílií se nacházejí tajuplné stolové hory, utápějící se v mracích. Jde o obrovské a obtížně dostupné území, které navíc stále nebylo důsledně prozkoumáno. Podle legend se právě zde má ukrývat „Ztracený svět“.
Mekka všech kryptozoologů, ve které mají údajně žít potomci pravěkých dinosaurů. Co o tomto bájném místě zatím víme?
Stolové hory na hranicích mezi Venezuelou a Brazílií jsou dodnes považovány za jedny z nejstarších a nejtajemnějších hor světa.
V 19. století se snaží o lepší prozkoumání tohoto území vědci z celého světa, především ale z Velké Británie, která později, ve 20. století, dokonce zřídí přímou leteckou linku z Londýna do města Manaus, které je od stolových hor nedaleko.
Jenže početné výpravy se nesetkávají s úspěchem. Indiánští průvodci se totiž mnohdy odmítají k horám přiblížit a vyšplhat po skalních stěnách je prakticky nemožné. Mohl by na takto odříznutém místě skutečně existovat úplně jiný svět?
Co věděl britský objevitel?
Prvními výpravami pořádanými ke stolovým horám v Brazílii se inspiruje i slavný anglický spisovatel Arthur Conan Doyle (1859–1930), který tuto oblast pojmenoval ve svém románu jako Ztracený svět.
Údajně v něm mají žít nejen dinousauři, ale i nebezpeční pololidé, zcela neznámé druhy rostlin a zvířat.
Doyle se ve své knize údajně inspiroval tvrzeními britského objevitele a archeologa Percyho H. Fawcetta (1867–1925), který se na přelomu 19. a 20. století taktéž vydal ke stolové hoře známé jako Kurupira. Jak moc je tedy kniha jen fikcí?
Co je na Kurupiře?
40 kilometrů na délku, 20 kilometrů na šířku. Takové jsou rozměry stolové hory Kurupiry, která je podle mnohých nejpravděpodobnějším místem, kde se nalézá legendární endemická (vyskytující se pouze na jednom místě a nikde jinde–pozn. red.) oblast.
Podle českého záhadologa Jaroslava Mareše (1937-2021), který se záhadou Ztraceného světa dlouhodobě zabývá, není úplně vyloučené, že právě na plochém a hustou vegetací pokrytém vrcholu Kurupiry by se mohly ukrývat prastaré druhy dinosaurů.
„Potravu by tam našli i větší býložravci, jimiž by se mohly živit masožravé druhy.
Uzavřený, ničím nerušený druhohorní ekosystém by tam tedy mohl docela dobře fungovat dál,“ píše Mareš ve své knize o Kurupiře a poukazuje na legendy indiánského kmene Waiků, kteří se této tajemné hory bojí. Může stát za tímto démonem nějaká reálná hrozba?
