V souvislosti s otevíráním vládních archivů obsahujících záznamy o sledování UFO se hovoří též o vztahu katolické církve k těmto úkazům.
Jak se však staví Vatikán například k tématům kryptozoologie a pozorování záhadných tvorů mimo soudobou přírodovědnou klasifikaci? Mohou se i v tajných vatikánských archivech objevit nějaké zajímavé informace například o proslulé Nessie?
Nessie je tak trochu domácké pojmenování záhadného kryptida, který se má ukrývat ve skotském jezeře Loch Ness. Údajně by se mělo jednat o živočicha dlouhého 15-20 metrů. Jeho charakteristickými znaky jsou dlouhý krk a rohovitý výrůstek v hlavové části.
Víra versus kryptozoologie
Otázka vztahu katolické církve k záhadným tvorům – kryptidům bude patrně dvojího druhu. Jednou rovinou bude otázka teologická, která bude řešit umístění těchto tvorů do křesťanské věrouky.
Druhou je pak otázka osobního vztahu představitelů katolické církve k těmto tématům. Dají se vysledovat nějaké zajímavé reflexe vysokých církevních hodnostářů k tématům kryptozoologie, konkrétně pak k legendární Nessie?
Mohou být o Lochnesské nestvůře zmínky ve vatikánských archivech. Na obě otázky odpovídáme: Ano!
Opat i samotný papež
Za prvního očitého pozorovatele Nessie je uváděn irský mnich svatý Kolumba (521-597). Ten měl organizovat záchranu muže, na kterého zaútočila neznámá příšera v blízkosti jezera.
Nutno dodat, že svatý Kolumba přemohl netvora použitím duchovních prostředků – silou své víry. Již méně známého mnicha však objevíme mezi pozorovateli Lochnesské příšery i v moderních časech.
Jmenoval se Oswald Hunter Blair (1853-1939) a byl to představený skotského benediktinského opatství. Tento vzdělaný a světaznalý muž byl záhadou jezera Loch Ness velmi fascinován. Dokonce tvrdil, že legendárního tvora plných čtyřicet minut pozoroval.
V roce 1935 se opat Blair setkal v Římě s papežem Piem XI. (1857-1939). Hlavním tématem hovoru prý byla opět Lochnesská nestvůra. Ukázalo se totiž, že hlava katolické církve sdílí Blairovo nadšení z tohoto tajemného jezerního kryptida.
Epilog
Lze předpokládat, že ve vatikánských archivech určitě nebudou zápisy o Lochnesské příšeře chybět, ať už z časů dávno minulých, nebo i nedávných.
Jistou nadějí je, že by se v církevních archivech mohla nacházet i případná další, dosud nepublikovaná svědectví o pozorování záhadných tvorů – a to nejen v jezeře Loch Ness.