Měl to být stylový dárek k narozeninám pro dospívajícího chlapce. Místo toho však hocha připravil o klidný spánek a odpočinek proměnil v horor. Se starožitnou postelí se totiž do jeho pokoje přistěhoval i někdo další. Duch, který si nepřeje, aby do postele kdokoliv ulehal!
Reportérka Jane Fishman z města Savannah v americké Georgii v roce 1998 překvapuje čtenáře sérií článků o aktivním a zřejmě i nebezpečném duchovi.
Ten se prý usadil v domě Ala Cobba, který v aukci starožitností zakoupil zhruba 100 let starou postel.
Ta záhy poslouží jako narozeninový dárek pro jeho čtrnáctiletého syna Jasona. Al Cobb ovšem už několik dnů poté, co postel do synova pokoje nastěhuje, začíná koupě litovat. V domě totiž záhy dojde k několika nevysvětlitelným událostem…
Někdo se dívá
Než je postel nastěhována k Jasonovi, musí se jeho pokoj upravit, aby se mu tam vešla. Nakonec starožitné lůžko skončí přiražené ke zdi a vypadá to, že se jeho nový majitel bude moci těšit na noci plné nerušeného spánku.
Jenže už po třech nocích s novou postelí se chlapec svěří s neobvyklým nočním zážitkem. „Cítil, jako by si někdo opřel lokty o jeho polštář, díval se na něj a zezadu na krk mu dýchal studený vzduch,“ líčí první projevy Fishman.
Další noc si Jason všiml, že fotografie jeho zesnulých prarodičů na proutěném nočním stolku vedle postele je otočená čelem dolů. Způsobil to jen průvan?
Prozraď své jméno
Otec Al se odhodlá k pokusu, při němž na postel položí list papíru a pastelky a nahlas domnělého ducha vyzve: „Řekni mi své jméno a kolik je ti let.“ Pak s celou rodinou z místnosti odejde.
Po patnácti minutách se všichni nahrnou zpět do Jasonova pokoje a užasle zírají na vzkaz, který tu v jejich nepřítomnosti kdosi napsal. Na papíře stojí napsáno velkým dětským písmem:
„Danny, 7.“ Šlo jen o vydařený žert některého z členů rodiny, nebo se skutečně zdejší duch snaží komunikovat?
Začíná být agresivní
Když zbytek rodiny z domu odejde, chce Al Cobb využít příležitosti k tomu, aby se pokusil s entitou komunikovat více. Volí stejnou metodu, tedy papír a pastelky.
Danny mu následně stejným dětským písmem v jednoduchých větách sděluje, že jeho matka v oné posteli zemřela v roce 1899 a on sám by si přál mít ji pro sebe.
Jason, který se z místnosti mezitím vystěhoval, se však rozhodne Dannyho poškádlit tím, že bude předstírat, že si jde do starožitné postele lehnout. To později označí za chybu.
„Vešel jsem dovnitř, abych si vzal oblečení, když terakotová hlava, která visela na zdi, proletěla místností a jen těsně mě minula, než se rozbila o dveře skříně,“ popisuje Jason. Mohl by být duch pro rodinu Cobbových nebezpečný?
Postel nehraje roli
Případ ze Savannah bohužel není odborníky zcela uspokojivě prozkoumán a drtivá většina informací o něm pochází od reportérky Jane Fishman, které rodina příběh vypráví.
Jiný pohled na věc ale nabízí šéf floridské Společnosti Florida pro parapsychologický výzkum Andrew Nichols. Ten tvrdí, že jevy v domě by se dříve či později objevily i bez starožitné postele.
„Co se stalo u Cobbových, konkrétně u Jasona, by se stalo i bez Dannyho nebo postele. Může za to elektromagnetická energie zdi, vedle které Jason začal spát, když tam nastěhovali postel.
Ta nabila jeho parapsychologické schopnosti, které chlapec již měl,“ tvrdí Nichols. Je tedy na vině sám Jason, jehož schopnosti se probudily k životu poté, co začal spát na jiném místě?