Zní to jako rčení ze šestákové alchymistické příručky. Ne, proměnit wolfram ve zlato se zatím nikomu nepodařilo. Výjimku tvoří jen Portugalsko v době druhé světové války. Ač to zní překvapivě, jde o jednu z kapitol pátrání po nacistickém zlatě. Co o tom víme?

V době druhé světové války bylo Portugalsko neutrální zemí. Autoritářský režim Antónia de Oliveiry Salazara (1889-1970) však udržoval s nacistickým Německem čilé obchodní kontakty.

Hitlerovská třetí říše měla zájem zejména o wolfram, který byl důležitý pro zbrojní průmysl.

Tam wolfram, zpět zlato

Významná naleziště rudy obsahující wolfram se nalézala právě v Portugalsku. V počátcích tohoto obchodu platilo Německo v tvrdé měně.

Pak se však ukázalo, že nacisté se neštítí ani padělatelství a Portugalsko požadovalo platby za dodávky wolframové rudy ve zlatě. Do země „na konci Evropy“ se tak začalo přesouvat obrovské množství zlata.

Je asi značně obtížné odhadnout jeho přesný původ, ale iluze určitě nejsou na místě. Nacisté do ekonomiky zapojovali i zlato, jehož původ byl v koncentračních táborech, kde bylo uloupeno lidem poslaným na smrt. Zlato pocházelo i ze zabaveného židovského majetku.

Dlouhé stíny války

Po skončení druhé světové války se portugalské úřady hájily, že toto zlato pocházelo z legitimních obchodních transakcí. Pozoruhodné i záhadné je, že nebylo později použito k rozvoji portugalské ekonomiky, ale stalo se součástí portugalských zlatých rezerv.

Dodejme, že během druhé světové války bylo Portugalsko po Švýcarsku druhým největším příjemcem nacistického zlata. V roce 1939 činily portugalské zlaté rezervy přibližně 63 tun.

V průběhu války se však zvětšily šestkrát. Ve světle těchto informací se naskýtá i otázka, zda elita třetí říše neukryla v neutrálních zemích i nacistické poklady typu těch, které byly po skončení druhé světové války hledány například v Alpách či jinde. Války mají dlouhé a temné stíny, kdoví…