Je to doba starých a mocných říší. Za Středozemním mořem se rozpíná bohatý a mocný Egypt, v Mezopotámii zase říše kolem mocného města Babylónu a na Krétě směřuje k zániku fascinující Mínojská kultura.

Vedle těchto dnes známých a mnohými zkoumaných národů však ve 2. tisíciletí před naším letopočtem existují i další méně známé kultury. 

Jednou z nich jsou Chetité, národ, který si v oblasti Malé Asie vybudoval vlastní mocnou říši a stal se významným soupeřem tehdejších velmocí.

Přestože jejich jméno dnes není tak známé jako Egypt nebo Babylón, ve své době hráli důležitou roli v politice, obchodu i vojenství starověkého Předního východu a zanechali po sobě pozoruhodné kulturní dědictví.

Stopy jedné z nich lze v současnosti najít na italské Sardínii. Nuraghi je zvláštní národ obývající ostrov patrně od 17. do 2. století před naším letopočtem. Už jeho samotný název je přitom záhadou. Podle badatelů pochází od pozdějšího národa Féničanů.

V jejich jazyce znamenalo slovo „nur“ oheň či ještě přesněji „chrám ohně“ a mělo to souviset s přesvědčením, že Nuraghové uctívají sluneční božstva.

Dělo se tak na terasách mohutných kamenných věží, které Nuraghové stavěli a které jsou dnes největší záhadou této civilizace?

Kamenné věže nuraghi možná nejsou tak známé jako jiné starověké památky, v záhadnosti však bezesporu vynikají. Na ostrově jich bylo objeveno přes 7000, což je však podle odhadů jen zlomek původního počtu.

Zajímavé je, že ačkoliv Nuraghové patřili spíše mezi ty méně rozvinuté národy, ve stavitelství prokazovali až pozoruhodné schopnosti. Jejich až dvacet metrů vysoké věže se vyznačují kruhovým půdorysem, silnými stěnami a plochou střechou.

Stavební materiál pak tvoří velké kamenné kvádry. Ty největší váží i několik tun a jsou poskládané s neuvěřitelnou přesností bez jakéhokoliv spojovacího materiálu. To je ostatně první z mnoha otázek, kterou si v souvislosti s Nuraghi badatelé pokládají.

Jak si tento národ poradil s tak náročným úkolem, jako je stavba až desítek tisíc takových věží?

Starověké městečko

Nuraghských komplexů s tajuplnými věžemi je na ostrově několik. Jeden z těch nejzachovalejších se nachází u vesničky Barumini v jižní části země. Jde o bizarní kamenné bludiště plné zídek a zmíněných věží, kterému vévodí velká kamenná pevnost.

Ta má dokonce několik pater a více pečlivě promyšlených místností, které zřejmě plnily funkce strážnic, spižíren či dost možná i jakýchsi obřadních komnat. A zatímco v případě této pevnosti je obranný účel zřejmý, u samotných věží už to tak jasné není.

Obřadní účel by se nabízel. Ostatně věže se vypínají k nebi a mají ploché střechy, ze kterých bylo možné skutečně vzhlížet k nebi a ke slunci.

Jejich vchody jsou navíc vždycky otočené směrem k východu a někteří záhadologové dokonce tvrdí, že i uspořádání jejich oken odpovídá nebeským úkazům.

Kde se vzali?

Ani samotné stáří věží není vůbec jednoznačná záležitost. „Uvažuje se o 2 tisíciletí před naším letopočtem. Některé jsou údajně staré 3500 let.

A uvažuje se dokonce i o 6. tisíciletí před naším letopočtem, což by znamenalo, že by mohly být až dvakrát starší než egyptské pyramidy,“ uvádí český záhadolog Libor Čermák. Jak by ale věže mohly být tak staré, když Nuraghové se mají na ostrově objevovat až ve 2. tisíciletí před naším letopočtem?

Odpověď na takovou otázku by mohly dát jedině nové informace o původu této zvláštní sardinijské civilizace. Ve hře jsou dvě základní hypotézy.

Dle té první byl ostrov trvale osídlen už od pravěku a Nuraghové jsou jednoduše jen poslední z řady starých civilizací, které tam žily. Podle té druhé pak Nuraghové přišli z nějakého jiného místa. Mohlo by právě to vysvětlovat jejich pokročilé znalosti stavitelství?

Otázek však zůstává více než odpovědí. Přestože archeologové v posledních desetiletích odkryli řadu sídlišť, svatyní i hrobek nuragské kultury, její skutečný původ stále zahaluje tajemství.

Jisté je pouze to, že obyvatelé Sardinie dokázali vytvořit vyspělou společnost, která po staletí prosperovala a po sobě zanechala tisíce monumentálních staveb.

Zda byli potomky dávných obyvatel ostrova, nebo přinesli své znalosti odjinud, zůstává předmětem odborných debat.

Nuragy tak dodnes představují jeden z největších archeologických rébusů Středomoří a zároveň připomínku toho, kolik neprobádaných kapitol lidské historie ještě čeká na své odhalení.