Odvěká otázka, která nás provází po tisíce let: Jak jednou skončí svět? Jedním z nejpravděpodobnějších a zároveň nejničivějších scénářů, který se už jednou odehrál, je dopad vesmírného tělesa.
Co by taková událost znamenala pro lidskou civilizaci dnes a jak se na ni připravujeme? Ponořte se s námi do hlubin kosmu a zjistěte, jak se bráníme opakování prehistorické katastrofy.
Po zeleném povrchu druhohorní Země se prochází rozmanité množství živočišných druhů včetně řady později dobře známých dinosaurů. Už je ale nečeká dlouhý život. Na obloze se objeví téměř oslepující záře tělesa, které zvolna klesá níž a níž.
Následný výbuch navždy změní tvář planety. Do atmosféry je katapultováno obrovské množství prachu a rozdrcené zeminy, což vytvoří clonu, přes kterou prakticky nedokážou proniknout sluneční paprsky.
Teplota prudce klesá a roky mrazivé zimy zastihnou drtivou většinu živočichů zcela nepřipravené. Nastává kolaps celého ekosystému a hromadné vymírání. Scénář, který se od té doby neopakoval, se jednou opakovat může.
Až 15 kilometrů dlouhé těleso, které vyhubilo dinosaury, se dnes nazývá Chicxulub a jeho dopad před 66 miliony let zcela změnil vývoj planety.
Ačkoliv to neznamenalo zánik veškerého života, vymřela naprostá většina tehdejších nejrozvinutějších živočišných druhů. Není tak divu, že právě dopad dalšího velkého tělesa je dnes asi nejzmiňovanější hrozbou pro náš svět.
Oproti dinosaurům však máme určitou výhodu – systém včasného varování. Kdyby dnes k Zemi letělo takto velké (i výrazně menší) těleso, věděli bychom o tom nejméně měsíce, ale spíše i roky předem.
Alespoň to tedy tvrdí zástupci Úřadu pro koordinaci planetární obrany NASA, která má za úkol vyhledávat, sledovat a vyhodnocovat rizika potenciálně nebezpečných asteroidů, pohybujících se ve sluneční soustavě.

Zpátky na stromy
Jak by tedy celá záležitost s blížícím se asteroidem probíhala? Patrně by se nepodařilo nic utajit.
Data, ze kterých dnes astronomové vycházejí, jsou veřejná a ostře sledovaná a veřejnost by se o hrozbě dozvěděla nejspíše dříve, než by je NASA nebo další klíčové úřady stihly zveřejnit.
O následcích srážky by pak rozhodovala velikost tělesa a místo, kam by dopadlo. Přímé škody by sice byly devastující pro široké okolí, planetu by však ohrozily až následky – možné ochlazení, vlny tsunami, zemětřesení a vymírání živočišných druhů.
Pokud by nedošlo k celkové destrukci planety, člověk by jako druh patrně přežil, hrozilo by ale zhroucení společnosti, hladomory a návrat doby ledové.
Připravujeme se
Tyto pesimistické výhledy ovšem v tuto chvíli nelze brát jinak než jako katastrofické sci-fi. Lidstvo totiž neustále pracuje na tom, aby k takové události nikdy nedošlo.
Naše schopnosti pozorovat vesmírný prostor kolem nás se neustále zlepšují a s každým rokem dokážeme objevovat vzdálenější a vzdálenější objekty a propočítávat jejich potenciální kurz.
NASA vede pečlivě udržovanou databázi potenciálně rizikových objektů a současně pracuje na způsobu, jak se případné hrozbě bránit.
V současnosti je asi nejlepší možností vychýlení nebezpečného tělesa z jeho dráhy pomocí bezpilotních družic nebo jiných prostředků.
Že to bude možné, potvrdil před dvěma lety experiment DART, který úspěšně změnil dráhu objektu, letícího asi 11 milionů kilometrů od Země.
Za nejnebezpečnější asteroid bývá označován balvan Apophis o průměru 335 metrů. K Zemi se přiblíží v letech 2029 a 2036, podle vědců se ale nemusíme ničeho obávat. Ke srážce nedojde a asteroid by se ani neměl srazit se žádným jiným tělesem v naší blízkosti.

Ačkoliv se scénář s dopadem vesmírného tělesa může zdát jako z hollywoodského trháku, realita je taková, že lidstvo v tomto ohledu udělalo obrovský pokrok.
Díky neustálému monitorování vesmíru a vývoji obranných mechanismů se šance na překvapivou a zničující srážku snižují.
Není důvod k panice, ale spíše k pokračování ve výzkumu a vývoji technologií, které nám umožní čelit případným hrozbám z kosmu s dostatečným předstihem.