V červnu roku 1998 se v odlehlé australské poušti objevil gigantický geoglyf zobrazující lidskou postavu lovce.
Dílo o délce přes čtyři kilometry je viditelné pouze z letadla a jeho přesnost naznačuje použití vyspělé navigační technologie. Kdo a proč Marree Mana vytvořil, zůstává dodnes jednou z největších moderních záhad.
Objev a rozsah geoglyfu
Dne 26. června 1998 ohlásil pilot charterových letů Trevor „Trec“ Smith neobvyklý objev na plošině Finniss Springs, přibližně 60 kilometrů jihozápadně od městečka Marree v Jižní Austrálii.
Na vyprahlém povrchu pouště se rýsoval obrys lidské postavy – lovce držícího vrhací tyč a bumerang. Geoglyf, později pojmenovaný Marree Man, se okamžitě stal senzací.
Postava měří přibližně 4,2 kilometru na délku a je viditelná pouze z výšky nad 300 metrů. Rýhy vyhloubené odstraněním svrchní vrstvy půdy jsou široké až 35 metrů a hluboké zhruba 20 až 30 centimetrů. Celkový obvod vyrytých linií dosahuje přibližně 28 kilometrů.

Satelitní snímky potvrdily, že geoglyf vznikl poměrně rychle – během několika týdnů v druhé polovině roku 1997 nebo na počátku roku 1998. Na starších záznamech z roku 1997 se žádná podobná struktura nevyskytuje.
Přesnost, která vzbuzuje otázky
Jedním z největších otazníků je technická preciznost díla. Odborníci upozorňují, že odchylky linií jsou menší než jeden metr na kilometr, což naznačuje použití vysoce přesné navigace.
V 90. letech byla taková technologie běžně využívána armádou a jen omezeně dostupná civilnímu sektoru.
V okolí geoglyfu se navíc objevily zvláštní indicie.
Byla nalezena americká vlajka, láhev s další vlajkou a satelitním snímkem podobné postavy z USA. Objevila se také deska s textem odkazujícím na domorodou radu Pitjantjatjara Council a citát z knihy The Red Centre od H. H. Finlaysona.
Do místního hotelu navíc dorazily anonymní faxy s přesnými souřadnicemi geoglyfu a tvrzením, že dílo vytvořil „umělec z Ameriky“.
Kdo mohl Marree Mana vytvořit?
Jedna z nejčastěji zmiňovaných teorií hovoří o uměleckém projektu. Podezření padlo na australského umělce Barda Adamse, známého velkoplošnými zásahy do krajiny.
Ačkoliv autorství do své smrti v roce 2001 popíral, v jeho dílně byly nalezeny mapy oblasti Marree. Přímý důkaz však nikdy předložen nebyl. Další hypotéza pracuje s možností vojenského testu.
V 90. letech probíhala v Jižní Austrálii společná cvičení australské a americké armády a v nedaleké Woomera Prohibited Area se testovaly moderní navigační systémy. Armáda však jakoukoli účast na vzniku geoglyfu oficiálně odmítla.

Kontroverze a postupný zánik
Vznik Marree Mana vyvolal také odpor místních domorodých komunit. Kmen Arabana označil geoglyf za znesvěcení tradiční půdy a upozornil, že styl postavy neodpovídá původnímu domorodému umění.
Kritizována byla například nepřirozená anatomie postavy i skutečnost, že lovec drží zbraň v levé ruce.
Geoglyf, vytvořený pouze odstraněním svrchní vrstvy půdy, postupně podléhá přírodním vlivům. Vítr a déšť rýhy zahlazují a zatímco ještě v roce 2013 byl Marree Man zřetelně patrný, dnes je viditelný už jen velmi slabě.
Pokusy o jeho obnovení pomocí moderních technologií byly zastaveny po protestech domorodých obyvatel.
Marree Man tak zůstává jednou z největších australských záhad. Přesné údaje o jeho rozměrech, technice i době vzniku existují, autor však zůstává neznámý.
Ať už šlo o umělecký experiment, nebo sofistikovaný technologický test, jde o dílo, které i po více než dvaceti letech fascinuje odborníky i veřejnost.