Na první pohled vypadá jako obyčejná středověká stavba ztracená v lesích severně od Prahy v Libereckém kraji. Jenže jakmile se přiblížíte, atmosféra houstne. Ticho je podivně těžké, ptáci téměř nezpívají a lidé mluví tišeji než jinde.
Hrad Houska je už po staletí označovaný za nejděsivější místo v Česku. Ne kvůli krvavým bitvám nebo strašidelným kulisám, ale kvůli legendě, která dodnes nahání husí kůži. Pod hradem se údajně otevírá brána do pekla.
Houska působí zvláštně už svojí konstrukcí. Nestojí na strategickém místě, nechrání obchodní stezky ani zdroj vody.
Některá okna jsou slepá a část opevnění míří dovnitř, jako by neměla chránit obyvatele před nepřítelem zvenčí, ale spíš něco uvnitř budovy před útěkem ven. Podle legendy se na místě kdysi nacházela hluboká průrva bez dna.
Místní věří, že z ní vylézaly podivné bytosti napůl lidé a napůl démoni. Lidé prý tu slyší nářek, řetězy i kroky v prázdných místnostech. Nejvíc děsí kaple postavená přímo nad údajným otvorem do podsvětí. Když v ní stojíte sami, chlad se zarývá pod kůži i během horkého léta.

Vězňův příběh
Pověsti kolem Housky sílí po staletí. Vypráví se o vězni odsouzeném k smrti, kterému slíbí svobodu, pokud se spustí do temné díry a popíše, co vidí. Muž údajně začne po několika vteřinách křičet tak děsivě, že ho vytáhnou zpět nahoru.
Jenže místo mladého člověka se vrací zestárlý muž s bílými vlasy a tváří poznamenanou hrůzou. Jiní návštěvníci tvrdí, že v hradu vídají temnou postavu bez obličeje nebo slyší kroky v místech, kde nikdo není.
Paranormální badatelé sem jezdí dodnes a mnozí přiznávají, že právě tady zažívají nejpodivnější pocity v celé Evropě.

Něco, co má zůstat zavřené
Ať už člověk na duchy věří nebo ne, jedno se Housce upřít nedá. Jakmile projdete branou a kamenné zdi se za vámi zavřou, máte pocit, že sem nepatříte. Možná za to může středověká architektura, možná síla legend.
Anebo je pod hradem skutečně něco, co mělo zůstat navždy zavřené. Badatel Arnošt Vašíček tvrdí: „Houska nepůsobí jako obranný hrad. Jako by měla něco držet uvnitř.“ Jiní připomínají svědectví o podivných zvucích a pocitech úzkosti.
„V kapli lidé často popisují náhlý chlad a tlak na hrudi,“ říká publicista Milan Zacha Kučera. Legenda o bráně do pekla tak žije dál.