Co se psích sebevražd týče, s nimi je suverénně spjato hlavně jedno místo na světě – most Overtoun Bridge ve skotské vesnici Milton. 

Od 50. let minulého století zde spáchá sebevraždu minimálně 50 psů – takových, kteří jsou zcela poslušní a jimž nechybí láska jejich majitelů.

Ti všichni se zde z nějakého důvodu nepochopitelně rozeběhnou, skočí vždy ze stejného místa přes mostní zídku a padají 15 metrů dolů, kde se zabijí o skalnatý povrch. 

Zkusí to i několikrát

Několikrát se také stalo, že se někteří psi, kteří tento pád přežili, vyškrábali nahoru na most a skočili znovu! Je mnoho teorií, proč se tak děje.

Podle záhadologů je most prokletý od doby, co zde v minulosti jeden muž hodil dolů svého syna, jelikož věřil, že je Antikrist. Na mostě je tak prý díra do pekel, do které se psi vrhají, aby před tímto nebezpečím uchránili své páníčky.

Vědci naopak tvrdí, že za psí sebevraždy může silný zápach norků, kteří pod mostem žijí:

„Psi se prý za nimi chtějí vrhnout, a tak přeskočí zídku, aniž by tušili, že za ní most nepokračuje.“ Norků však ve Skotsku volně žije 26 000! Jak to, že tedy ke psím sebevraždám dochází jen na tomto mostě?

Mermomocí se chtěl utopit!

Skotský Overtoun Bridge je nechvalně proslavený téměř po celém světě. Ovšem málokdo zná skutečný příběh o sebevraždě novofundlandského psa, který se odehrál v 1. polovině 19. století v Londýně. Tento statný černý pes údajně začne být náhle viditelně smutný.

Nechce jíst a stále jen leží. Jeho pána tak napadne rozveselit ho tím, že ho vezme k vodě, aby si zaplaval.

Novofundlandští psi jsou totiž známí právě tím, že milují vodu a plavání, k čemuž jsou uzpůsobeny i jejich tlapky, mezi kterými mají silně vyvinutou kožní řasu (někdy mylně označovanou jako plovací blána).

Když se však onen smutný pes vrhne do vody, je vidět, že záměrně nehýbe packami, jako by se chtěl utopit. Když zmizí pod hladinou, jeho pán za ním skočí a vytáhne ho z vody. Jakmile je ale pes na břehu, opět se vrhne do vody a své předešlé jednání zopakuje.

Od té doby vždy, když je u vody, do ní skočí, aniž by udělal jediné „tempo“. A zkouší to tak dlouho, až mu jeden z těchto sebevražedných pokusů nakonec i vyjde.

I přes snahu o jeho záchranu se novofundlandskému psovi podaří udržet hlavu pod vodou tak dlouho, že skutečně zemře. Proč vysloveně toužil po smrti?

Odehrávaly se v něm pocity jako u člověka, který nezvládal své depresivní stavy a chtěl kvůli tomu svůj život ukončit?