Nemusí ležet v egyptské pyramidě, aby přežili staletí. Některá těla v českých kryptách zůstávají překvapivě zachovalá i stovky let po smrti.
Nejde přitom o žádné tajemné balzamování ani o černou magii. O jejich osud se stará především příroda, a to suchý vzduch, proudění a specifické mikroklima.
Jenže jakmile se v temné kryptě objeví seschlé lidské tělo, začne pracovat fantazie. A české mumie mají příběhy, které jsou někdy podivnější než samotná mumifikace. Do podzemí klatovského jezuitského kostela se vstupuje do světa, který působí téměř neskutečně.
V kryptách pod kostelem Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce jsou od konce 17. století ukládána těla jezuitů, šlechticů, měšťanů i vojáků.
Mezi lety 1676 a 1783 jich sem přichází přibližně dvě stě. A pak se stane něco, co dnes připomíná téměř dokonale vymyšlený horor: těla se díky důmyslnému ventilačnímu systému přirozeně vysušují a mumifikují. Nejde o egyptský rituál.
Rozhodující je proudění vzduchu a prostředí krypty. Nejznámějším zdejším mrtvým je jezuita Vojtěch Chanovský z Dlouhé Vsi, misionář působící v jihozápadních Čechách. Záhada má ale i smutnou kapitolu.
Když je na počátku 20. století poškozen ventilační systém, podmínky se mění a přibližně 140 mumií se rozpadá. V roce 1937 jsou jejich ostatky pohřbeny na hřbitově svatého Jakuba. Dnes v kryptě zůstává 38 zachovaných mumií.
Vamberk: hraběnka, ztracená hlava a muž, který vypadá jako nemrtvý
Ještě podivnější příběh se odehrává ve Vamberku. V kryptě kostela svatého Prokopa odpočívá soubor přirozeně mumifikovaných osobností ze 17. a 18. století.
Mezi nimi je i Magdalena Grambová, šlechtična spojovaná s rozšířením tradice paličkované krajky na Vamberecku. Její mumie ale zažívá skutečně bizarní osud.
Když jsou ostatky kvůli havarijnímu stavu krypty převezeny do Broumova, dochází při manipulaci k záměně a ztrátě některých kosterních částí. Při návratu do Vamberka se nakonec podaří identifikovat lebku, která k Magdaléně patří. Ještě tajemnější je případ Bohuslava z Chrastu.
Jeho mumifikované tělo zůstává ve vzpřímené poloze a právě jeho vzhled podněcuje pověst o takzvaném fextovi, bytosti, která má podle lidové víry zvláštní schopnost nepodléhat rozkladu. Tady je ale potřeba oddělit legendu od skutečnosti:
přirozená mumifikace má fyzikální a biologické vysvětlení a neznamená, že mrtvý „nezemřel“. Z původního souboru se navíc po poškození krypty zachovalo jen 34 mumií. Ty se po více než dvaceti letech v Broumově vrátily v roce 2023 zpět do Vamberka.
Když mumie vypráví víc než kámen na náhrobku
Na českých mumiích je fascinující především to, že nejsou anonymními „strašidelnými těly“. Za každou z nich stojí konkrétní člověk a konkrétní doba. V Klatovech se před námi otevírá svět jezuitů, barokní zbožnosti a tehdejšího způsobu pohřbívání.
Ve Vamberku zase vidíme měšťany, duchovní i příslušníky vyšších vrstev a jejich příběhy se někdy podaří spojit s konkrétními jmény. Právě mumifikace navíc uchovává informace, které běžný hrob nenabízí.
Tělo může prozradit věk, některá onemocnění, způsob života nebo následky zranění.
Tajemství proto neleží v představě, že se mrtví nějakým nadpřirozeným způsobem brání rozkladu. Je mnohem zajímavější: člověk zemře, je uložen do krypty a pak příroda na několik staletí převezme roli konzervátora.
Stačí změnit proudění vzduchu nebo vlhkost a celý proces se může zastavit. Českým mumiím tak paradoxně nejvíce škodí právě lidé, problémem se stává zatékání, stavební zásahy nebo špatné podmínky. A možná právě proto působí tak tajemně.
Díváme se na skutečné lidi, jejichž tváře, oblečení a těla přežívají staletí, zatímco jejich svět už dávno zmizel.
