Na pomezí Středočeského a Královéhradeckého kraje, v okrese Jičín, stojí gotický hrad Kost. Pevná stavba je charakteristická svoji vysokou čtverhrannou věží. Ta byla postavena podle tehdejších válečných zvyklostí tak, že má v podstatě lichoběžníkový profil.
To umožňovalo, aby dělová koule, vystřelená proti věži, sklouzla po šikmé stěně bez vážnějších následků.
Jako každý správný hrad má i Kost svá nevysvětlitelná tajemství. Nejlépe o nich ví své kastelán hradu. Občasné kroky v zavřených místnostech, otevírání dveří, za kterými nikdo není, či opakované padání stejného obrazu ze stěny, jsou těmi celkem běžnými úkazy.
Ale na případné duchy jsou zřejmě velmi citlivá zvířata. Při natáčení nějakého filmu na hradě měla ostrahu filmařů na starosti ochranka se psy.
Ti běžně vesele pobíhali po nádvoří, ale několikrát se stalo, že se náhle jejich chování úplně změnilo, naježili se a upřeně hleděli na jedno místo u horní brány. Jako by tam bylo nějaké zjevení, které vycítili, ale lidé je neviděli.
Avšak takovou tajemnou a záhadnou specialitou hradu Kost jsou jeho hradní hodiny na věži. Problém je v tom, že občas zde odbíjí půlnoc, ale ve skutečnosti tam žádné hodiny již dlouhá léta neexistují.
Zbyl tam po nich jen ten zvonek, ale bez paličky, takže ani není čím odbíjet. Zajímavé je, že se odbíjení řídí stejným časem a nerespektuje rozlišení letního a zimního času. Podle ujištění kastelána je navíc přístup do horní části věže trvale uzamčen.
Před pár lety se našla i parta mladých průvodců, kteří chtěli odhalit, zda se nejedná jen o nějaký vtip. Proto se rozhodli, že v horní části věže přenocují. Před půlnocí skutečně zaslechly kroky na dřevěných schodech, které se k nim blížily.
Když rozsvítili baterky, bylo přehledné schodiště pod nimi prázdné, ale kroky jako by se ještě k nim chvíli přibližovaly. Není divu, že jedna účastnice skončila v nervovém šoku.
Tajemství hradu lidem nedávalo spát. Jeden z průzkumníků měl při pobytu na hradě nastaven magnetofon a ten zachytil jasné zvuky poskakování a drnčení mince, jakoby hozené na stůl, i když tam nic nebylo. To prý neviditelný zlaťák hází duch Oldřicha Felixe z Lobkovic.
Otřesný zážitek v noci na hradě zažila i mladá studentka – průvodkyně. V noci měla pocit, že jí někdo stahuje přikrývku z postele. Měla za to, že jde o nějaký kamarádský žert.
Ale když však otevřela oči, zjistila, že si ji, zřejmě s velkou zvědavosti prohlíží několik bledých postav, oblečených ve starobylých šatech. Když zjistila, že nejde o žert, tak ve strachu hlasitě vykřikla. V tom se postavy rozplynuly jako v mlze.
A tak se můžeme jen domnívat, jací to duchové se zde asi vyskytují a co je vede ke zmíněným kouskům.