Podle nových experimentů se ukázalo, že mysl není v lidském mozku, jak se doposud myslelo.
Veškeré poznatky se opírají o starověkou východní filozofii, která dělí člověka do sedmi úrovní.
Z toho fyzické tělo se nachází na nejvyšší úrovni, zatímco mysl na nejnižší úrovni, tudíž je vlastně s určitým nadhledem zanedbatelná, protože se je samostatná a není vůbec závislá na mozku jako takovém.
Tímto fenoménem se zabývá i PhD. Church Dawson, který o tom napsal i rozsáhlou práci, ve které se opírá o současnou neurologii. Ačkoliv vše zní naprosto nemyslitelně, fakta mluví jasně.
Kde tedy je naše mysl a nevědomí, když není přímo v naší hlavě, přesněji v mozku? Odpovědi můžeme najít například v problematice ukládání myšlenek a informací u lidí, kteří ačkoliv dostanou stejnou informaci, nejsou schopni ji rozkódovat.
Je to ale problém čistě moderního člověka, nebo se jedná o něco, díky čemu jsme dnes v podobě, jaké jsme?
PROBLEMATIKA DUŠE A TĚLA
Duše může bez těla existovat. V opačném případě nikoliv.
Své k tomu řekl i odborník z kardiologického oddělení Dr. Bruce Greyson, který uvedl studii o zážitcích blízké smrti a dospěl k závěru, že: „Žádný fyziologický nebo psychologický model sám o sobě nevysvětluje všechny rysy společné zážitkům blízké smrti.“ Znamená to tedy, že s velkou pravděpodobností veškeré informace a podněty z našeho okolí přijímáme v určité podobě, kdy mozek dostane zašifrovanou informaci a na základě svých genetických předností i jiných vrozených či získaných faktorů ji (ne)dokáže zpracovat.
Pokud jí zpracuje, následně jí zpracuje a člověk dané situaci rozumí a na základě určitého vzorce, se kterým se pro danou situaci narodí, se zachová. V opačném případě je kód nerozluštěn a může dojít k nedorozumění.
Podle Greysona jde o dekódování matematických a intelektuálních vzorců.
JEN NÁŠ PROBLÉM?
Mozek jako takový pouze všechna data zpracovává, nikoliv vytváří. Během života se situace opakují či jsou téměř identické. Díky tomu si je schopen si mnohé do budoucna zapamatovat a reagovat třeba s určitým odstupem.
Stejně jako my se učí i náš mozek, celoživotně, tvrdí odborníci. Jenže s tímto odhalením stojíme před zajímavou otázkou. Je toto oddělení mysli a mozku jen u dnešního moderního člověka, nebo se s tímto stavem setkával i člověk v naší historii?
Pokud se tato vlastnost vytvořila až u nás, jaká bude naše budoucnost? Někteří se totiž obávají, že to může mít nečekaný vývoj, který nemusí mít u člověka dobrý dopad.