Boží spravedlnost na nás seslala dosud neznámou nemoc, jež se objevila L. P. 1493 v Barceloně.
Nejdříve bylo nakaženo město, pak celá Evropa a nakonec celý obydlený svět,“ stěžují si koncem 15. století španělští lékaři. S léčbou si nevědí rady a svým pacientům proto předepisují jed.
Nákaza, které na přelomu 15. a 16. století podlehne starý kontinent, se jmenuje syfilis. Doktoři nad ní vrtí hlavou a uchylují se ke kuriózním léčebným prostředkům jako například netopýří krev nebo rozmělněné vnitřnosti žab.
Ty jsou sice nechutné, ale docela neškodné proti mnohem drsnější medicíně. Jedovatá rtuť sice krátkodobě ulevuje, ale způsobuje otravu, na jejíž následky pacienti mohou i zemřít.
HRDLO PLNÉ BOLÁKŮ
V roce 1508 absolvuje německý básník Ulrich von Hutten (1488 – 1523), autor například pojednání o veršování, univerzitu v Lipsku a zřejmě právě tam nebo při svých dalších cestách do německého Erfurtu, Frankfurtu a Greifswaldu se během nevázaného studentského života infikuje syfilidou. Příznaky své nemoci později barvitě popisuje ve svém díle Morbus gallicus (Galská nemoc) z roku 1519. Líčí je tak, jak je vidí pacienti, což je z lékařského hlediska velmi zajímavé.
Staňte se naším Premium čtenářem a odemkněte si tento i tisíce dalších skvělých článků.
Navíc od nás obdržíte i celou řadu hodnotných bonusů!
Zprávu ve tvaru "CTU CLANEK" odešlete na číslo 903 33 20.
