Bitva u Hastingsu, v níž přes 7500 Sasů brání na jihu Anglie vpádu Normanů a nakonec boj prohrávají, si dohromady vyžádá asi 10 000 lidských životů. Jejich duchové tu údajně stále přetrvávají a tamní bitevní pole čas od času krvácí.
Bitva se odehrává 14. října 1066 na jihozápadě Anglie. Později je na místě, kde padl anglický král Harold II. Godwinson (1022–1066) vybudováno opatství. Podle vyprávění mnohých zdejších obyvatel to nebyl příliš šťastný nápad.
Vojáci si prý datum svého úmrtí pravidelně připomínají. Vždy 14. října, tedy v den výročí bitvy, je možné spatřit rytíře na černém koni táhnoucího do boje. Postavy dalších vojáků se vyskytují sporadicky.
Několik mnichů v minulosti spatřilo, jak se Velkým sálem hastingského opatství prochází rytíř se zdviženým mečem, a je také zaznamenán případ, kdy tamní oltář začal znenadání krvácet. To se údajně děje i na přilehlých polích. Ta prý krvácejí po bouřce.
Vracejí se vojáci ze záhrobí? Nebo bychom měli hledat vysvětlení jinde?
DUCHOVÉ, ČI PŘELUD?
Významný britský parapsycholog 20. století G. W. Lambert míní, že pozorování duchů lze přinejmenším v některých případech přičíst zjitřené mysli. K vyvolání představy tajemného přízraku prý může postačit i nečekaný šramot.
„Není pochyb o tom, že povaha zvuků a pohybů, o kterých se věří, že jsou strašidelné, mohou zapracovat v mysli svědků natolik, že začnou vidět věci,“ říká. Jsou přízrační vojáci jen halucinace, kterou náš mozek vytváří tam, kde bychom podobný obraz čekali?