Jaroslav Štencl bydlel v přízemí dnes už zbouraného domu v Rolnické ulici v Opavě, kde žil spolu s rodiči, o patro výš bydlela jeho sestra s rodinou.
Štencl ji často navštěvoval, když potřebovala pohlídat děti. „Téměř vždy nás ale vzbudil hluk, který přicházel stropem z půdního prostoru. Znělo to, jako když se po podlaze válí koule nebo těžké kovové sudy,“ vzpomíná Štencl.
Nevysvětlitelné kroky
Zvuky si nikdo neuměl vysvětlit, vždyť přes půdu vedly dřevěné trámy, a tak bylo nemožné, aby se tam mohlo cokoliv kutálet. „Byl to neuvěřitelný rachot naprosto nejasného původu,“ popsal Štencl.
Zvuky mnohdy zřetelně připomínaly kroky, jež sestupovaly po schodech a přes předsíň zvuk pokračoval na verandu. „Nemohla to být halucinace nebo sen. Slýchávali jsme to všichni, kteří jsme tam přespávali,“ sdělil bývalý nájemník.
Dosud neobjasněno
Rodina se později odstěhovala na opačný konec města. Jednoho dne je ale přišla navštívit nová majitelka domu s dotazem, co to je za zvuky. „Maminka ji uklidňovala, že to nic není. Jen kravál, který ale lidem neublíží,“ uzavřel Štencl.
Nakonec se noví majitelé rozhodli dům zbourat a na jeho místě postavit nový, zda se tím jejich problém vyřešil není známo.