14. století je jednou z nejponuřejších etap evropské civilizace. Celý kontinent svírá zima, chlad a sychravo, probíhá zrovna tzv. malá doba ledová. Je bídná úroda, hospodářství v krizi vedoucí leckde až k hladomorům. Největší hrůza má ale teprve přijít! Šlo o boží trest?

Obyvatelstvo zesláblo. A přesně tehdy se zřejmě z Asie začíná šířit nemoc, s jakou se tu dosud nikdo nesetkal. Mor, černá smrt.

Lidem se na těle tvoří černé boule a skvrny, mají horečky, zvrací krev, umírají rychle a umírá jich tolik, že jsou ty hrůzy doboví kronikáři schopni jen stěží popsat. „Nevím, kde začít vyprávět o těch ukrutnostech.

Lidskému jazyku je nemožné vylíčit tu strašnou věc. Každý, kdo to nespatřil, smí být zván blažený,“ zaznamenává autor Sienské kroniky Agnolo di Tura.

Popisuje lidi umírající uprostřed rozhovorů, rodiče zakopávající své děti a tíživou beznaděj drtící evropská města. Celkem na mor zemře 25 milionů lidí, tedy třetina veškerého tehdejšího obyvatelstva Evropy. Jde o boží trest?

Věřící se ptají, čím si to vysloužili. Žijí opravdu tak hříšně? Zaráží je, že umírají i kněží a další představitelé církve. V té době se v církevních sférách vyhrocuje boj o moc, která o pár let později vyvrcholí vládou dvou papežů.

Hněval se snad Bůh hlavně na své služebníky, kteří zapomněli pravý smysl svého poslání?

Je to vaše vina

Mor je označen za předzvěst apokalypsy. Boží trest přichází, naše hříchy překonaly únosnou mez. Hrůzné časy nakonec pomíjí, šíření moru ustává, svět neskončí. Ale v lidských srdcích zůstává jizva. Tehdy všichni pohlédli do očí smrti.

A to, co v nich spatřili, si s sebou nesou dodnes. Věřícím vrtá hlavou: Dal nám nakonec Bůh druhou šanci? Byla míra našeho utrpení tak velká, že jsme tím splatili cenu za všechny hříchy?

Není to naposledy, kdy mají lidé namále, morové rány kosící obyvatelstvo se v menší míře dál vrací. Platí to i v současnosti? Berou na sebe místo moru plíživou podobu rakoviny (téměř 10 milionů mrtvých ročně) či HIV (celkem 39 milionů mrtvých)?