Některé představy mají možná schopnost zhmotnit se do skutečnosti. Že se to může týkat i sledování hororů, se nechtěně přesvědčila také jedna Češka. Měli bychom si dávat pozor na to, čemu věnujeme naši pozornost?

Paní Helena ze středočeských Louňovic pod Blaníkem ráda sledovala horory, občas se na ně dívala i se svou desetiletou dcerou. Od jisté doby už se ale hrůzostrašným filmům vyhýbá.

Všechno začalo tím, že paní Helena i její dcerka slyšely hudbu, která se neměla odkud ozývat. Pak začala malá Helenka upadat do jakýchsi transu podobných stavů, jednou v tomto stavu dokonce napadla svoji maminku.

Byly Helenčiny podivné stavy způsobeny sledováním strašidelných filmů? Nebo je za vším místo, kde paní Helena s dcerou bydlí?

OZVĚNY DÁVNÉHO UTRPENÍ?

Moderní bytový dům totiž stojí v místě středověkého kláštera premonstrátek, který byl roku 1420 vypálen husity a všechny jeho obyvatelky zavražděny.

Kousek od něj bylo v osmdesátých letech minulého století archeology odhaleno hromadné pohřebiště a podle vyprávění babiček tu obcházela bezhlavá ženská postava. Zůstal snad na místě jakýsi „otisk“ utrpení vražděných jeptišek?

Je ho citlivá ženská psychika, ještě rozjitřená sledováním hororových filmů, schopna vnímat?

Samotné natáčení hororů, či jejich sledování, prý může být poněkud rizikovou záležitostí. Své by o tom mohli vyprávět filmaři a herci, kteří se zúčastnili vytvoření amerického hororu Poltergeist.

Mnohé protagonisty snímku, který měl v USA premiéru roku 1982, pronásledovala podivná smůla. Někteří krátce po premiéře velmi úspěšného snímku záhadně zemřeli. Další z nich pronásledovaly dlouhou dobu paranormální jevy…