„Petruška byla vždycky vnímavé dítě,“ tvrdí o své, dnes osmileté dceři, Lenka Dvořáková. V roce 2010 bydlí jen s dcerou v Hradci Králové. Naštěstí má se svými rodiči skvělý vztah, takže si Petrušku rádi berou na hlídání.

Má to jediný háček – bydlí o 24 kilometrů dál, v Jaroměři. „Táta byl o 11 let starší než maminka, Petrušku měl rád, ale na velké dovádění to s ním už nebylo. Přesto ho Péťa vždycky zbožňovala,“ vzpomíná.

Kde je děda?

Náhodné návštěvy typu „jdu jen tak okolo, tak se stavím“ anebo „potřebuju si skočit na nákup, nechám Petrušku chvilku u našich“ tak Lenka nezažije. Zato plánované hlídání babička s dědečkem rádi poskytnou.

1. listopadu 2010 se Lenčina dcera objeví ráno ve zmuchlaném pyžamu v kuchyni. Nic neobvyklého. Kdyby ovšem nepoložila podivnou otázku: „Mami, kde je děda?“

To se ti něco zdálo…

„No – kde by byl. Doma je, s babičkou,“ odpoví Lenka a zamíchá dceři do ovocného čaje trochu cukru. „To už zase jel?“ nenechá se ale odbýt holčička a nechápavě kroutí hlavou. Lence dojde, že dcerka měla nejspíš jen živý sen.

Ptá se tedy, co se jí zdálo. Petrušku to evidentně popudí. Proč maminku zajímají sny, když se řeší záhada zmizelého dědečka?

Pojďme mu zavolat!

„Děda byl u mě v pokojíčku. Měl na sobě moc pěkný hnědý kalhoty a košili, pohladil mě a dal mi pusu,“ trvá dítě neochvějně na svém. „Tak víš co, zavoláme mu a zeptáme se ho, jestli tu byl a jestli se ti to přece jen nezdálo,“ usměje se Lenka. Smích ji bohužel za pár minut přejde.

Telefon marně vyzvání

„Táta to nezvedal. Ani napodruhé. Někdy se to stávalo, občas si vyšel na procházku, mobilní telefon vnímal pořád jako pevnou linku, a tak mu stále ležel na poličce,“ vzpomíná Lenka. Zavolá proto své matce. Ani nestačí nic říct.

„Leničko…“ rozbrečí se hlas na druhé straně. Ani nemusí pokračovat. Lenčin otec zemře z přirozených příčin v noci 1. listopadu 2010.

Kalhoty na poslední cestu

„S maminkou jsme se o tom bavily vloni, když to už přebolelo. Zvláštní je, že Petruška mluvila o hnědých kalhotách. To byly tátovy nejoblíbenější, výjimečně sváteční. Sedly mu.

Nikdy ho v nich neviděla, ale možná je zahlédla ve skříni…,“ spekuluje Lenka. Její otec putuje v oněch kalhotách i na svou poslední cestu. Přišel se před ní ještě rozloučit se svou milovanou vnučkou?