Devět dřevěných křížů stojí u silnice nedaleko Velké Bíteše a už po staletí přitahuje pozornost lidí, kteří tudy projíždějí. Legenda vypráví o svatbě, která se proměňuje v krvavý masakr, o zhrzené lásce a devíti mrtvých.

Jenže když se po příběhu začne pátrat v archivech a v zemi pod kříži, přichází překvapivé zjištění. To nejdůležitější z celé tragédie totiž zatím nikdo nedokáže spolehlivě potvrdit.

Příběh začíná jako romantická pověst. V 16. století nachází podle jedné z jejích verzí místní sedlák v lese těžce zraněného uherského koňského handlíře. Muže zachrání a přivede domů, kde se o něj stará jeho dcera.

Z vděčnosti se postupně rodí láska a mladý cizinec se do dívky zamiluje. Jenže o její budoucnosti rozhoduje otec. Pro dceru má jiného ženicha a sňatek s chudým cizincem nepřipadá v úvahu.

Dívka se přesto za svého milého provdá, a právě svatební průvod se podle legendy stává terčem strašlivé pomsty. Zhrzený muž se objeví na cestě a začne střílet do svatebčanů. Umírá ženich, několik hostů i samotný útočník.

V některých verzích příběhu přežívá nevěsta jen krátce; jinde umírá také. Výsledkem má být devět mrtvých a devět křížů vztyčených na jejich památku. Čísla se však v jednotlivých vyprávěních liší.

Jedna z historických verzí například hovoří o sedmi obětech a dvou pachatelích. Právě proměnlivost detailů ukazuje, jak se příběh během generací mění.

Devět křížů skutečně stojí. Ale proč?

Tady začíná být příběh ještě zajímavější. Devět křížů u dnešní silnice skutečně existuje a památkově chráněný soubor tvoří devět dřevěných latinských křížů s ústředním, vyšším křížem s plastikou Krista. Nejsou přitom původními kříži z 16. století.

Podle historických poznatků stojí na místě přibližně tři století, ale přesný okamžik jejich vzniku ani jméno člověka, který je nechal vztyčit, se nepodařilo spolehlivě doložit.

Jedním z důležitých pramenů je dokument z roku 1801, který uvádí, že k události mělo dojít 261 let před jeho vznikem.

To časově ukazuje přibližně k roku 1540. Ani tento záznam však nepřináší důkaz, že se skutečně odehrál masakr svatebčanů přesně tak, jak ho dnes známe. Starší písemné svědectví tedy potvrzuje existenci tradice, nikoli samotnou krvavou událost.

Archeologové hledají mrtvé. Nenacházejí je

Největší rána pro legendu přichází v roce 2012. Archeologové zkoumají okolí křížů a spolupracují přitom s odborníky z Masarykovy univerzity. Pomocí georadaru odhalují některé zásahy do půdy v okolí prostřední skupiny křížů.

Sonda ale ukazuje, že jde o pozůstatky starších křížů. Žádné kosterní pozůstatky ani jiný nález, který by dokazoval hromadný pohřeb zavražděných, archeologové nenacházejí. To ovšem neznamená, že se v těchto místech nikdy nestala tragická událost.

Devět mrtvých mohlo být pohřbeno jinde, případně mohl být původní příběh později pozměněn.

Stejně tak je možné, že se skutečná událost v průběhu staletí spojila s lidovou představivostí a vytvořila příběh o nešťastné lásce a krvavé svatbě. Právě v tom spočívá největší tajemství Devíti křížů.

Nejde totiž jednoduše říct, že legenda je pravdivá, nebo že je vymyšlená. Víme, že kříže existují, víme, že se o tragédii vypráví nejméně několik staletí, a víme také, že archeologové pod nimi žádné oběti nenašli.

Co se ale u staré cesty skutečně odehrálo, zůstává zahaleno mlhou. A tak každý motorista, který dnes projíždí kolem devíti tmavých křížů, míjí místo, jehož skutečný příběh možná navždy zůstane někde mezi dějinami a legendou.