Údolí White Lick Creek ve městě Avon ve státě Indiana v USA překlenul v roce 1850 betonový železniční most. Postavili jej převážně přistěhovalci z Irska.

Na svoji dobu šlo o masivní a esteticky zajímavý projekt a tak není divu, že jeho silueta se ocitla i v městském znaku. Ale v jeho historii se objevuje několik nešťastných událostí, které mají paranormální odezvu.

Z nejstaršího období jde o událost, odehrávající se přímo při budování mostu.

Tehdy se prý vracela skupina irských dělníků přes most, kde právě do bednění jednoho z pilířů nalili čerstvý beton. Na provizorním přechodu jeden z nich uklouzl a řítil se rovnou do betonové náplně.

Jeho tělo se trhavě chvělo a snaha se postavit naopak zrychlila jeho potápění. Ostatní dělníci se mu snažili pomoci, ale nedosáhli na jeho zvednuté ruce. Jeden z nich našel na haldě nářadí asi dvoumetrovou pilu, zvanou břichatku. Nešťastník se zachytil rukojeti a ostatní se snažili jej vytáhnout.

Na chvíli se zdálo, že je vyhráno. Ale to již současně táhli i stovky kil materiálu, který jej nemilosrdně sevřel. Rukojeť takové závaží nevydržela a tak se muž beznadějně potápěl níž a níž, až beton umlčel jeho výkřiky hrůzy a hladina se nad ním uzavřela.

Možnost vyproštění mrtvého těla by znamenala nákladné zbourání pilíře a zdržení celé stavby. Jenže cena mrtvého přistěhovalce byla proti tomu příliš malá. A tak mrtvý muž zůstal součástí mostu.

Od té doby bylo možno občas pod mostem zaslechnout zvuky v podobě úderů a příšerných výkřiků. To zřejmě duch onoho dělníka, dosud přebývajícího v mostě, připomíná tehdejší událost.

Někdy je v této souvislosti vzpomínána i mlžná silueta muže, bloudícího po mostě mezi jedoucími vlaky.

Jednou další pozdější nešťastnou událostí je příběh ženy, která přes most spěchala se svým nemocným dítětem k lékaři. Bohužel se zaklínila nohou mezi pražci a proti nim se řítil vlak.

Sice na poslední chvíli se vyprostila a skokem z mostu se zachránila, ale její dítě přitom zahynulo.

Matka však v zoufalství dlouho nepřežila a také zemřela. Od té doby lze při průjezdu pod mostem občas zaslechnout zoufalý pláč a naříkání matky. Jak říká jedna z místních obyvatelek, je dobré při průjezdu autem pod mostem zatroubit, což utiší tento nářek.

Takovéto stavby si v minulosti často vyžádali řadu lidských životů a tento most není výjimkou. Ale protože byl most od té doby zrenovován, tak snad již duše zemřelých (a bylo jich více) našly pokoj.