Po nás ať přijde potopa! zní anarchistický slogan obdivovaného českého básníka Františka Gellnera. Až podivuhodně přitom sedí na události, které umělce za jeho život stíhají.

Především tedy celosvětový válečný konflikt z let 1914–1918, do kterého je Gellner vtažen a na jehož poli se jeho stopy navždy ztrácejí. Mrtvé tělo se nikdy nenajde, a tak se ptáme: Byl básník zabit, nebo snad dožil někde v ústraní?  

Když František Gellner (1881–1914) píše své slavné verše, ještě netuší, že se mu v blízké budoucnosti téměř vyplní: „To je teď celá moudrost moje:

Milovat hlučnou vřavu boje, za nocí vnikat do snů žen a trochu býti zadlužen, pískat si, jak mi zobák narost’, vínem si plašit z čela starost, svůj život rychle utratit, nic nezískat, nic neztratit.“ Tato báseň vychází roku 1901 ve sbírce Po nás ať přijde potopa, a jak později zjistíme, celkem věrně „předpovídá“ budoucí události.

Píše se rok 1914 a nastávají zlé časy, jež vyústí do 1. světové války. Když jsou do bojů povoláni všichni záložníci, kteří dovršili 37 let, je mezi nimi i František Gellner.

Z vojny si dělá legraci

Gellner má sice za sebou vojenský výcvik, jak ovšem později dosvědčí jeho přátelé, byl při něm spíše humoristou než nadšeným vojákem.

Umělcův kamarád Václav Hrubý popisuje: „Gellnerův ‚abteilig-Marsch‘ (samostatné pochodování) nebo ‚fertig‘ (hotovo, pohotov k střelbě) jsou unika.“ Můžeme se tedy dovtípit, jak je asi tento básník skutečně vycvičen.

Určitě si zde tímto způsobem prohlubuje umění satiry a karikatury, jenže co dovednosti bojové? K těm má silnou averzi a roli vojáka prý nenávidí. Jenže to ho ještě ani nenapadne, že by takové školení mohl v budoucnu potřebovat! Jak by to s ním nakonec dopadlo, kdyby se pořádně naučil vojenskému řemeslu?

Nechává se zabít?

Když přichází osudný rok 1914, Gellner právě rozjíždí svou literární kariéru a na zelenou uniformu nemá ani pomyšlení. Jenomže není mu dáno na výběr a on musí chtě nechtě nastoupit. Z Brna cestuje do Mladé Boleslavi, odkud čeká na odvedení na frontu.

Díky jeho pravidelným dopisům, které posílá rodičům, se můžeme dozvědět, že do bojů vyráží 22. srpna. Podle několika svědectví má však podlomené zdraví, trápí ho revma a špatně se mu chodí. Poslední zprávy o Gellnerovi jsou z haličské fronty kdesi na Ukrajině.

Oddíl se údajně dostává na nepřátelské území a je ostřelován, proto velitel nařizuje ústup. Jenomže František je prý natolik vyčerpán dlouhým pochodem, že si lehá podél silnice a oznamuje svojí rezignaci. Zkrátka už dále nemůže a vydává se svému osudu.

To je údajně naposledy, kdy je spatřen. Píše se 13. září 1914.

Odkud jsou tajemné zprávy?

Rodičům statečného umělce je oznámeno, že se jejich syn ztratil a oni rozjíždí pátrací akci. Na zajatecká místa rozesílají dotazy o osudu Františka, ale bez úspěchu.

Už se skoro zdá, že tenkrát u té silnice skutečně zemřel, když tu se najednou po dvou letech vynořují zprávy o tom, že žije a je důstojnickým sluhou! Dokonce se toho chytá několik místních plátků a rodiče mají novou naději.

Když však válka skončí a zajatci se vrací domů, Gellner mezi nimi není! Jaký byl konec mladého českého básníka?