Když byl španělský konzul ve Francii pověřen, aby zajistil repatriaci ostatků slavného malíře Francisca Goyi z Bordeaux zpět do rodného Španělska, jistě netušil, jaký děsivý nález učiní. V rakvi chyběla malířova lebka…
Šokovaný diplomat se obrátil o radu na své nadřízené. Telegrafická odpověď přišla rychle. Obvykle zaoblený diplomatický jazyk byl nahrazen lakonickým příkazem: Pošlete Goyu. S hlavou nebo bez hlavy!
Autor Černých maleb
Francisco José de Goya y Lucientes (1746-1828) byl významným španělským malířem éry romantismu. Portrétoval krále, zachycoval běžný život.
Stal se jakýmsi kronikářem historie, který nevynechal ani tragické okamžiky, které přinesla Napoleonova invaze do Španělska.
V závěru Goyova života však barvy a motivy jeho obrazů značně potemněly, obrazně i doslova. Vyvrcholením posledního období Goyova tvůrčího života byl cyklus znepokojujících Černých maleb, na kterých byly expresivní formou zobrazeny děs a hrůza.
Měly Černé malby nějakou souvislost s faktem, že po letech byly ostatky malíře nalezeny bez hlavy?
Záhada ztracené lebky
Goya zemřel v dobrovolném exilu ve francouzském Bordeaux. O šedesát let později zjistil španělský konzul don Joaquin Pereyra, že chybí Goyova lebka. Veřejně byla tato skutečnost přiznána až v roce 1919. Kam se podělala Goyova lebka?
Některé teorie tvrdí, že hlava mrtvého Goyi byla oddělena od trupu do 24 hodin od úmrtí.
Mohla se tak stát „trofejí“ nějakého výstředního či vyšinutého sběratele. Určité indicie naznačují, že oddělení hlavy mohlo být součástí poslední vůle excentrického malíře. Svoji hlavu si prý přál věnovat k lékařským a vědeckým výzkumům.
Prozaická hypotéza říká, že hlava se v důsledku hnilobných procesů oddělila od těla samovolně a při pozdějších manipulacích s Goyovým tělem se ztratila.
Pak je zde ještě troufalá spekulace, že zmizelá Goyova lebka mohla mít cosi společného s cyklem Černých obrazů. Někoho mohly tak fascinovat běsy na malbách zachycené, že zatoužil získat hlavu, ve které se takové démonické vize zrodily.
