Českého spisovatele sci-fi a záhadologa Ludvíka Součka hřeje pocit dobře vykonané práce. Ví, že chystá mistrovské završení své trilogie knih. První dvě, Tušení stínu a Tušení souvislostí, jsou nesmírně populární.

Ale ta třetí, Tušení světla, to má být opravdová bomba. Je 18. prosince 1978 a Souček se jde zeptat do nakladatelství Albatros, jak pokračuje přepisování jeho rukopisu. O osm dní později je mrtvý a rukopis mizí neznámo kam.

Oficiální verze zní, že se Ludvíku Součkovi (1926–1978) stává osudným v pořadí již devátý infarkt. Jenže s takovou variantou se někteří jeho známí a badatelé odmítají smířit. Souček je oblíbený spisovatel a tajemný muž.

Zajímá se o možnosti telekineze a astrálního cestování, na besedách tvrdí, že viděl UFO. Spekuluje se, že nesmírně vzdělaný a sečtělý Souček mohl v plánované knize chtít vyzradit některá tajemství okultismu nebo že shromáždil nezvratné důkazy o existenci mimozemských civilizací.

V obou případech za to prý musí zaplatit životem. Co bylo v knize, to nikdo přesně neví, zachovaly se jen názvy několika kapitol. Podle spisovatele a publicisty Ondřeje Neffa (*1945) je jisté, že Souček se na rukopis v Albatrosu 18. prosince 1978 ptát byl.

Zde ale panuje předvánoční shon, navíc Součkova stálá přepisovatelka krátce předtím umírá. Najednou nikdo neví, kde rukopis je, a bohužel se na tom dodnes nic nezměnilo. Kdo další by mohl mít zájem na tom, aby byli Souček i rukopis odstraněni?

Nebezpečné myšlenky

Ačkoliv o sobě Ludvík Souček prohlašuje, že je marxistou, dostává se i tak do křížku s tehdejšími potřebami komunistické moci. Roku 1970 je z prodeje stažena jeho sbírka tří novel Operace Kili.

Souček zde popisuje přistání stroje času přímo do slavné tankové bitvy u Kurska, jenže to činí poněkud svérázně a s humorem, takže odpovědným „soudruhům“ se takovéto narušení čistě hrdinského boje nelíbí.

„Ač se oháněl marxistickými průpovídkami, byl systémově nebezpečný, protože čtenáře učil novému způsobu nahlížení pod povrch věcí.

Učil, jak se zbavit povinné úcty vůči autoritám,“ tvrdí spisovatel sci-fi František Novotný (*1944) v eseji Tlustý muž, který se smál.

Přispěly tyto dojmy ze Součkovy práce k možnému rozhodnutí o jeho umlčení? Další český spisovatel sci-fi Karel Šlajsna (*1954) si myslí, že Souček mohl mít kvůli všem svým teoriím a podivuhodným odhalením oplétačky i s nechvalně známými muži v černém.

Řada badatelů se také pozastavuje nad tím, proč si nemocný Souček, muž v invalidním důchodu, vynutí roku 1977 povolení na cestu na Kypr. Právě zde by se podle Šlajsny mohl ukrývat jak klíč ke ztracenému rukopisu, tak k tajemné smrti autora.

Tehdy prý Souček svoji manželku ohromí znalostí angličtiny, o čemž vůbec nevěděla. Měl se tu s někým setkat? Týkala se schůzka jeho chystané knihy?

Odstranila ho tajná služba?

Manželka Ludvíka Součka vyprávěla o jeho poslední noci v jednom rozhovoru. Prý je tehdy probudilo ze spánku podivné bušení a kroky. Jako kdyby se jim někdo procházel po bytě.

„Manžel vešel do pokoje a volal: ‚Vezměte si všechno, ale mojí paní nechte být, nic neví!‘ Na otázku, na koho to volá, odpověděl, že je to žert a začal se smát,“ vypověděla paní Součková.

Chtěl ji manžel opravdu jen postrašit povedeným vtípkem? Anebo tam skutečně někdo byl a slavný spisovatel takto v posledním okamžiku zaimprovizoval, aby svou ženu ochránil? Co tak šokujícího či nebezpečného jeho poslední kniha mohla obsahovat?

Ví se, že na rozdíl od předchozích děl ji ženě nediktoval, nemluvil o ní ani s ostatními, celý obsah bedlivě střežil. Byl snad přesvědčen, že by ho mohl stát život? A naplnilo se toto jeho další tušení?