Na mapách má tento ostrov tvar otisku lidské nohy, proto i většina jeho historických názvů nějakým způsobem souzněla s touto fantazijní skutečností: latinsky Sandaliotis – sandál, semitsky Sarad – chodidlo atd. V současnosti Sardinie. Kamenná šlápota v srdci Středozemního moře.

Sardinská Atlantida

Sardinie přitahovala pozornost již v dávných dobách. Příkladem je významná archeologická lokalita Nora nedaleko Cagliari. Rozsáhlé vykopávky římského města se zde mísí s historií ještě starší, která sahá až do období fénické dominance ve Středomoří.

Důkaz poskytl fénický nápis, který zde byl při vykopávkách objeven v roce 1773 a datován do epochy konce devátého a začátku osmého století před naším letopočtem.

Po Féničanech přicházejí později do Nory Kartaginci, aby ji ve třetím století před naším letopočtem nakonec obsadili Římané. Sláva přístavního města Nora vyhasíná někdy v osmém století našeho letopočtu, kdy bylo město opuštěno.

Část zdejší archeologické lokality nyní leží pod vodní hladinou a stává se potopenou Atlantidou

Civilizace Nuraghů

Mnohem starší než vykopávky města Nora jsou ovšem záhadné stavby z balvanů – nuraghi. Naleznete je pouze na Sardinii. Jejich stáří je odhadováno na více než 3000 let. O lidech, kteří je stavěli, nemá věda zatím žádné bližší informace. Nuraghů je na ostrovech na 7000.

Vystavěny byly z velkých balvanů bez použití malty či jiného pojiva. Místní Sardové prý říkají, že je postavili obři, kteří si rádi hráli…Teorie související se vznikem a smyslem nuraghů se stále neumějí sjednotit: hrobky, chrámy, astronomické pozorovatelny.

Jedna z teorií dokonce tvrdí, že nuraghi byly používány jako noclehárny, protože pouze v těchto kamenných stavbách si Nuraghové mohli odpočinout od útoků komárů.