Skupina mužů v uniformách sedí u masivního selského stolu. Tlumený hovor, řeč vedená v náznacích. Na chodbě hlídka předstírající, že ji z místnosti vyhnala neodbytná touha po cigaretě. Krkonoše, Špindlerův Mlýn, březen 1944.
Tihle důstojníci do Krkonoš za půvabem jarního sněhu a na lyže nepřijeli. Právě plánují atentát na vůdce nacistického Německa Adolfa Hitlera!
Polární stanice
Oblast Krkonoš byla po okupaci Československa německou armádou využívána zejména jako bezpečná rekreační oblast. Existovaly však přísně tajné výjimky, jejich přesný popis zůstává stále záhadou. Patří mezi ně i využití krkonošských hřebenů pro výcvik speciálních polárních expedic.
Specifické klima Krkonoš totiž poskytovalo drsnější podmínky pro takový výcvik, než by byly schopny nabídnout rakouské či německé Alpy. Šlo zejména o faktor vlhkosti vzduchu.
Takové výcvikové středisko vzniká například v lokalitě Zlatého návrší v nadmořské výšce 1380 metrů. Polární zkušební stanice Zlaté návrší (Polare Versuchsstation Goldhöhe) pod vedením Dr. Hanse Roberta Knöspela zde fungovala v letech 1942-1944.
Výzkumný projekt financovala a řídila Nadace Hermana Göringa v kooperaci s Univerzitou ve Vratislavi (dnešní polská Wroclaw). Výcvik byl zaměřen na přípravu členů tajných německých misí v Arktidě. Později se k polární stanici na Zlatém návrší přidalo i Výcvikové středisko Zlaté návrší (Ausbildungsstation Goldhöhe).
Zde šlo o komplexní trénink přežití v drsných klimatických podmínkách, včetně například nácviku amputace omrzlých končetin v polních podmínkách. Prvního výcviku se zde zúčastnily tři desítky mužů takzvaných Wettertruppe.
Ti své znalosti brzy uplatnili v Grónsku a na Špicberkách. Právě při misi na Špicberkách zahynul při pokusu o zaminování spojenecké základny velitel Polární stanice na Zlatém návrší dr. Knöspel. Kromě úkolů výcvikového a polárního střediska bylo Zlaté návrší i místem dalšího tajného projektu.
Byl zde umístěn letecký radiolokátor Freya monitorující vzdušný prostor nad českou částí Protektorátu.
Diverzní středisko
Jiný německý tajný projekt se týkal Černé hory nad Janskými Lázněmi. Zde se jednalo o výcvikové středisko speciálních diverzních jednotek. V projektu se velmi angažoval SS Obersturmbannführer Otto Skorzeny, který se do dějin zapsal zejména jako zachránce italského diktátora Benitta Mussolinniho z jeho zajetí v horském hotelu Gran Sasso v roce 1944.
Skupina vycvičená na Černé hoře byla například v počtu 55 mužů vysazena na začátku roku 1945 v ruských uniformách v operačním prostoru města Bromberg (současné město Bydgoszcz v Polsku).
Atentát na Hitlera
Nejtajnější aktivity se však za druhé světové války odehrály na hřebenech nad Špindlerovým Mlýnem. Paradoxně nešlo o oficiální aktivity německých branných sil, ale o spiklenecká setkání důstojníků wehrmachtu pod vedením Clause Schencka von Stauffenberga.
Při těchto setkáních byl probírán plán atentátu na Adolfa Hitlera a následné převzetí moci armádou. Místem těchto schůzek byla horská bouda Na Pláni v lokalitě Přední Planiny, kterou vlastnil krkonošský rod Rennerů již od 16. století.
Do těchto schůzek, tudíž i do plánu atentátu na Adolfa Hitlera, byl zasvěcen i tehdejší majitel Heinrich Renner. Poslední setkání spiklenců se odehrálo v březnu roku 1944. V červenci téhož roku pokus o odstranění Hitlera proběhl.
Neúspěšně. Ačkoli zapojení do příprav atentátu zaplatilo následně životem mnoho lidí, osoba Heinricha Rennera zůstala nacistickým vyšetřovatelům utajena.
