Transmutace, tedy přeměna běžných kovů v ty vzácné, nejčastěji ve zlato, byla po staletí jedním z největších tajemství oboru zvaného alchymie.

Mnozí alchymisté umírali v bídě a zapomnění, protože obětovali vše, aby této záhadě přišli na kloub. Snažil se o to i poslední známý klasický alchymista James Price. Mohl to být právě on, komu se podařilo toto největší tajemství oboru odhalit?

„K jedné věci měj patření, k filozofskému kameni. Tenť v skořepině pozůstává, barvu bílou i červenou mívá,“ píše v jedné své knize asi nejslavnější český alchymista Bavor Rodovský mladší z Hustiřan (asi 1526–1600).

Onen filozofský kámen není ničím jiným než slavným kamenem mudrců. Hypotetická látka, která má dle některých alchymistických spisů dokázat změnit běžné kovy ve zlato. Je to vlastně takový svatý grál alchymie.

Nejvyšší cíl, po kterém se po celá staletí pídili stovky a stovky učenců. Mezi těmi posledními se v druhé polovině 18. století stává i jeden z posledních alchymistů Angličan James Price (1752–1783).

Na svět přichází v Londýně a už v mladém věku vykazuje neobyčejnou inteligenci a rozumové schopnosti, které dalece převyšují jeho okolí. Stává se doktorem medicíny a chemie v Oxfordu, kde se také začíná věnovat právě transmutaci kovů. Mohlo se mu podařit to, co nikomu před ním?

Objevil ho?

Price na to jde skutečně systematicky a s pomocí všech dostupných alchymistických zdrojů. Dlouhé měsíce experimentuje s nejrůznějšími látkami ve víře, že objeví kombinaci, která z něj udělá boháče a která doslova změní svět.

A k překvapení všech se po nějaké době zdá, že se mu to podařilo. 6. května 1782 se v jeho laboratoři v Guildfordu schází vybraná společnost. Jde především o Priceovy přátele, mezi kterými ovšem nechybí ani další akademici nebo umělci.

Před nimi začíná soustředěný alchymista se svým experimentem, během kterého využívá všemožné baňky a křivule, kterými za mohutných efektů prohání nejrůznější tekutiny nebo látky všemožného skupenství.

Klíčovým prvkem se stává zvláštní bílý nebo červený prášek vlastní výroby, jehož složení Price nechce nikomu prozradit. Je to onen bílý a červený prášek, který jako kámen mudrců popsal už zmíněný Bavor mladší?

Chtějí ukázku

Právě smíchání tohoto prášku s několika dalšími látkami působí až neuvěřitelně. Před zraky přátel se rtuť a železo mění v připraveném kelímku na stříbro (v případě bílého prášku) či na zlato (v případě prášku červeného).

Postupně Price provádí celkem sedm prezentací, vždy se stejným výsledkem. Jím vyrobené zlato se tak dostává dokonce k samotnému králi, který vyjadřuje zaujetí. Naopak skeptičtí jsou především členové Královské společnosti, která sdružuje přední anglické vědce.

Ti požadují, aby Price předvedl své umění přímo před nimi. To ale alchymista odmítá s tím, že už nemá peníze na výrobu dalšího prášku. Jeho vývoj je prý teprve na začátku a stále je příliš drahý. Aby se tato výroba zlata vyplatila, bude podle něj potřeba další výzkum.

Podivný konec

Po složité diskusi a velké kritice se Price nakonec podvolí s tím, že musí vyrobit více své speciální substance. Vše trvá několik měsíců, během kterých však dosud velmi sebejistý alchymista začíná být nervózní, a dokonce sepisuje závěť.

Skutečně věří, že někdo usiluje o jeho život, jak naznačují někteří badatelé? Ať už je to jakkoliv, v srpnu 1783 má Price ve své laboratoři v Guildfordu předvést několika členům společnosti přeměnu kovů ve zlato.

Místo toho ale bere do ruky lahvičku s jedovatou látkou, kterou vzápětí rychle vypije. Na jakýkoliv zásah už je pozdě. Price umírá a učenci se nikdy nedozví, jak to bylo s jeho přelomovým objevem.

Nedozví se ani to, proč vlastně spáchal sebevraždu a dodnes dokonce panuje podezření, zda o sebevraždu skutečně šlo. Nemohl Price jen předstírat smrt, aby definitivně zmizel do ústraní?