Až se jednou budete sami trmácet po zapomenutých horských cestičkách v Japonsku, může se vám dost dobře stát, že najednou pocítíte příšerný hlad, únavu a slabost v nohách.

Ne, nejde o příznak nedostatku kyslíku v horských výšinách, to vás právě napadl Hidarugami, neboli hladový duch.

Hidarugami jsou neklidné duše těch, co se kdysi dávno trmáceli po stejně opuštěných stezkách, hladoví a zesláblí, až je hlad skolil tam, kde zrovna stáli. Umírali sami, zapomenutí, a široko daleko nebyl nikdo, kdo by jim zamáčkl oči nebo je pohřbil. A teď tu straší jejich neklidné duše.

Osamocení pocestní v ohrožení

Hlad je ale ani po smrti neopustil, a tak se teď trmácí divočinou japonských hor a hledají, s kým by se o svůj hlad podělili – ideálně samotného pocestného.

Nebožák pak pocítí strašlivý hlad, jaký dosud nikdy nezažil, přidává se slabost a najednou se překvapená oběť hroutí k zemi.

Záchrana před útokem těchto duchů (říká se, že bez pomoci napadený člověk buď zemře nebo zešílí) je po ruce – stačí mít s sebou nějakou svačinku. Postačí prý i jediná rýžová kulička nebo pár zrnek rýže. Jakmile to sníte, duchové vám dají pokoj.

Bez svačinky nikam nechoďte

Existenci neviditelných záškodníků dokazuje řada svědectví. Už v roce 1736 tu prý na horské stezce našli ležet jednoho nešťastníka, a když se probral, popisoval pocity strašlivého hladu a slabosti.

Další oběť, jistý Mizuki Shigera jen tak tak vyvázl, když snědl pár zrníček rýže, rozsypaných po zemi.

Na ostrově Honšů jsou hladoví duchové o něco drsnější. Člověka, který se jim připlete do cesty, prý dokážou i zmrzačit a pak hodují na jeho mase.