Od jezera Vorota přicházejí zprávy o pozorování záhadného zvířete, které v něm žije. Svědectví poskytují členové vědecké výpravy. A ne jen jedné! Expedice, které se na jezeře setkávají s neznámým tvorem, jsou totiž nejméně tři, což jim propůjčuje mnohem věrohodnější nádech.

Jezero Vorota o délce patnácti a šířce tří kilometrů vzniká po zatopení údolí staré řeky, leží v Jakutsku a navíc je propojeno se sousedními jezery, což prý poskytuje neznámému velkému tvoru dostatek prostoru k životu.

První takové setkání se odehrává 30. června roku 1953. Ruský geolog Viktor Tverdochlebov a jeho kolega Boris Baškatov onoho dne studují horniny kolem jezera. Náhle zaslechnou podivný zvuk a když se rozhlédnou kolem, spatří na jezeře plout jakési zvíře.

„Já jsem se polekal, že se do jezera zatoulal kůň. A opravdu předmět plaval směrem k nám, a to poměrně rychle,“ vzpomíná Tverdochlebov. Pak si ale uvědomí, že tělo tvora je dlouhé asi 9 metrů. Velká hlava trčící ven také není příliš podobná té koňské. Musí to být něco živého, jenže co?

NOHY NA RAMENA

Tvor má tmavošedou barvu, mohutné tělo a dle jeho pohybů vědci soudí, že právě na hladině loví potravu a disponuje silnou agresivitou. „Živočich se k nám přibližoval, až vlny, které vytvářel, zašplouchaly u našich nohou.

Podívali jsme se po sobě a jako na povel vylezli na srázný svah,“ líčí geolog. Při myšlence, že by se neznámý tvor mohl dostat až ke dvojici svědků na břehu, oba zachvacuje strach a proto prchají do bezpečnější vzdálenosti.

„Taková nezkrotná a bezohledná zuřivost byla cítit z každého pohybu tohoto tvora i z jeho vzhledu,“ dodává Tverdochlebov. K jejich štěstí se zvíře zastaví asi sto metrů od břehu, prudce sebou hodí a zmizí pod hladinou.

Muži stojí dalších 30 minut na místě, ale tvor už se neukáže. Když však později hovoří s Jakuty žijícími poblíž, zjišťují, že zvíře z jezera Vorota důvěrně znají. Jak je možné, že zvíře, které je domorodcům dobře známo, se před vědci skrývá?

DŮKAZ UNIKL O VTEŘINU

Stejně jako jakýkoliv další kryptid i vorotské monstrum trpí na nedostatek důkazů. A vzhledem k tomu, že se Vorota navíc nachází v téměř nedotčené odlehlé oblasti, není tu ani dostatek svědků. Přesto už přinejmenším jednou místní monstrum jen o vlásek uniklo objektivu očitého svědka.

V roce 1963 k jezeru přijíždí další vědecká expedice. Ta může ke své smůle sledovat tvora jen na velkou vzdálenost. Více štěstí má o rok později jistý estonský geolog. Když stojí na břehu Voroty, jen asi 100 metrů od něj se nad hladinu vynoří tři hrboly.

Geolog neváhá a sáhne do svého batohu pro fotoaparát. Jenže dřív, než na hrbolky stihne zaostřit, zmizí tvor znovu pod hladinou. Mohou být tato kusá svědectví považována za důkaz existence neznámých jezerních tvorů?

Pro ty, kteří se s občasným nepodloženým svědectvím nespokojí, tu existuje ještě třetí jezero, jehož příšeru zaznamenaly i moderní vědecké přístroje!