V americkém městě Mississippi žila paní Fordová, která by pro svou dceru Irene Florencii udělala první poslední. Především v momentě, kdy byla její dcera k smrti vyděšená z bouřky. Jenže proč po její smrti udělala hrobku, do které chodila? Donutil jí k tomu duch mrtvé Florence?

Irene zemřela v roce 1871 na žlutou zimnici ve věku deseti let. S její smrtí se matka nikdy nevyrovnala. I proto se možná rozhodla vytvořit pro svou holčičku hrobku v podzemí, aby byla bezpečí. Ne však před lidmi, ale před bouřkou.

Když holčička ještě žila, měla doslova panickou hrůzu z bouřky a blesků. V takových momentech se utíkala vždy schovat k Iren do náruče. A dokud bouřka neustala, nehnula se od ní ani na krok. Podle některých názorů dívka zemřela v den bouřky.

DOBŘE PŘÍSTUPNÁ HROBKA

Irene nechala vykopat hrobku v podzemí, do které vedou schody. A při každém nepříznivém počasí chodila za svou mrtvou dcerou, aby na ní dohlížela a ona cítila, že s ní máma je, že jí neopustila. Její snaha být dceři co nejblíže šla ovšem mnohem dál.

V rakvi malé holčičky, v oblasti, kde měla položenou hlavu, bylo skleněné okno – tím se na ní mohla matka neustále dívat a být v klidu, že její dcera je v klidu a nebojí se.

Co se paní Fordové skutečně stalo? Byla pouze natolik nešťastná ze smrti své desetileté dcery, že se duševně zhroutila, což mělo za následek její až posedlé chování? Nebo tam chodila následkem komunikace s jejím duchem?