Tiché hradní chodby a šlechtic, který se už nikdy nevrátí z lovu. Smrt moravského feudála Jindřicha Prakšického ze Zástřizl patří k největším nevyřešeným záhadám českých dějin. Na hradě Buchlov se po staletí šeptá o vraždě, zradě i kletbě.

A přestože od osudného dne uplynulo více než čtyři sta let, dodnes nikdo přesně neví, kdo tasil smrtící zbraň.

Je 25. července 1582 a pán na hradě Buchlov, Jindřich Prakšický ze Zástřizl, vyráží na lov. Patří mezi nejmocnější muže širokého okolí, ale zároveň má pověst prudkého a neústupného člověka.

Sporům se nevyhýbá a nepřátele sbírá skoro stejně rychle jako lovecké trofeje. Když se vrací zpět na hrad, dochází k tragédii. Je napaden a smrtelně zraněn. Podle legendy ještě stihne vykřiknout: „Zrádče!“ Pak se sesune k zemi.

Vrah mizí a po hradě se okamžitě rozlévá strach. Kdo si troufne zabít pána Buchlova přímo v jeho sídle?

Kdo spáchal ohavný čin?

Podezření rychle padá na zbrojnoše Jiřího Vlčka. Mezi ním a Prakšickým dlouhodobě panuje napětí. Podle pověsti se spor rozhoří kvůli pytláctví a uražené cti. Historikové však upozorňují, že skutečnost může být mnohem složitější.

Ve hře jsou majetkové konflikty, mocenské intriky i osobní nenávist. Historik Pavel Josef Šafařík už v 19. století píše, že „okolnosti smrti pana Jindřicha zůstávají zahaleny temnotou“. Některé verze tvrdí, že Vlček svého pána probodne rapírem.

Jiné naznačují, že vrahů mohlo být víc.

A existuje i možnost, že atentát někdo pečlivě připraví, do hry se dostává i jeho manželka Kateřina Rájecká z Mírova, choť se k ní totiž chová dost hrubě.  Zvláštní je hlavně to, že vyšetřování nikdy nepřinese jasný závěr. Jako by se kolem smrti buchlovského pána zavřela mlha.

Neznáme správnou odpověď

Právě tajemství udržuje celý příběh při životě až do dneška. Na Buchlově se dodnes ukazuje takzvaný „krvavý buk“, u něhož měl být podle jedné verze Jindřich napaden.

Návštěvníci hradu slyší vyprávění o kletbě i o duchovi neklidného šlechtice, který stále hledá svého vraha. Případ Jindřicha Prakšického fascinuje právě tím, že se ho nepovedlo objasnit. A možná je to dobře.

Některé záhady totiž přežijí staletí právě proto, že nedávají jednoznačné odpovědi. Když dnes člověk stoupá po chladných schodech Buchlova, snadno si představí ozvěnu kroků, rychlé tasení zbraně a poslední výkřik muže, který až do smrti netuší, komu může věřit.