Státní východní věznice je v americké Filadelfii založena jako honosná budova a nejdražší stavba své doby. Jsou sem posíláni zločinci, aby si svůj trest odseděli na samovazbě. Tehdy se jedná o revoluční vězeňský princip. Stůl, postel, záchod a Bible. 

Přesně tak vypadá vězeňská cela, kterou má každý odsouzenec vyhrazenou sám pro sebe. Je tedy zcela izolován od ostatních. Státní systém věří, že očištění duše samotou je tou nejlepší cestou k nápravě a smíření se s bohem.

Jenže místo toho, aby vězni znovu nacházeli víru, se z nich stávají spíše trosky. Z podmínek, které zde panují, se ježí chlupy již při pouhém vyprávění. Vězni spolu nesmí vůbec mluvit! Ven z cely můžou jen jednou za den, a to pouze na hodinu.

Na hlavě přitom mají kukly či pásky přes oči a musí držet jazyk za zuby. Stačí, aby jen pípli, a bachaři si je náležitě vychutnají! Jak?

Šílencova židle

Jedním z nejhorších trestů za mluvení je tzv. šílencova židle. Neposlušného vězně bachaři posadí na židli a připoutají ho k ní tak silně, až se mu téměř zastaví krevní oběh. V této poloze je ponechán bez jídla a pití klidně i několik dní.

Mnoho vězňů se na této židli dočista pomátne. Další, možná ještě horší podobnou „odměnou“ je tzv. železný roubík. Ten si můžete představit jako kovový límec, který je svorkou přichycen k vězňovu jazyku a k jeho připoutaným rukám.

Každičký pohyb působí trhání jazyka. Mnoho těch, kteří nevydrží nehnutě sedět po dlouhou dobu, zemře na vykrvácení. Osvědčeným trestem za porušení pravidel je i vhození do díry v zemi.

Zde je vězeň nucen bez světla a s minimálním přísunem vzduchu strávit několik dní. O denní příděl vody a krajíc chleba se v této noře musí chtě nechtě dělit s krysami a slizkými šváby.   

Nech mě být, Jimmy!

„Něco tak hrozného jsem ještě nikdy neviděl,“ prohlásí anglický spisovatel Charles Dickens (1812–1870), když věznici navštíví. Její původní kapacita je 250 vězňů.

Poté, co se však upustí od myšlenky samovazeb, je jich sem umístěno 1700! Celá třetina z nich je léčena, neboť se o ně pokouší šílenství. Vězni zde postupně začnou vídat duchy a pohybující se stíny.

Například slavného mafiánského bosse Ala Capona (1899–1947), jenž zde v roce 1929 krátce obývá jednu z cel, má navštěvovat a mučit Jimmy Clark. Muž, kterého nechal zavraždit. „Nech mě být, Jimmy! Prosím, odejdi odsud!“ ozývá se prý často z Caponovy cely.

Státní východní je nakonec uzavřena v roce 1971. Dodnes jsou však v areálu slýchány ozvěny šíleného smíchu a pláče, kroky, výkřiky a šeptavé hlasy. Vídány jsou zde prý tváře umučených vězňů, a dokonce i bachařů.

Některé části budov musely být údajně i z důvodu působení temných sil navždy zapečetěné. Co by se stalo, kdyby je někdo otevřel?