Wilhelm König nachází v roce 1938 v pouštních ruinách několik tzv. bagdádských baterií. To, jak podivuhodný nález se mu podařilo uskutečnit, však zjišťuje až po čase. O co vlastně jde?

Archeolog objeví zvláštní malé objekty podobné hliněným vázám. Jenže zátka jinak obyčejné hliněné nádoby je propíchnuta měděným drátem. Uvnitř je navíc umístěna zkorodovaná železná tyč, kolem které byla zřejmě nějaká kapalina. To vše je izolované materiálem podobným asfaltu.

Zatímco stáří nálezu se daří badatelům odhalit velmi rychle (nádoby jsou datovány do třetího století před naším letopočtem, kdy se na území dnešního Iráku rozkládala stará Parthská říše), jejich účel je poměrně dlouho záhadou.

Nakonec ale König dochází k jednoznačnému závěru: Nejde o nic jiného než o starověké elektrické baterie! Je ale skutečně možné, že by si staré národy vyráběly elektřinu? Skoro 2000 let před tím, než byla oficiálně objevena?

Repliky fungují

Krátce po svém objevu se Wilhelm König snaží vše publikovat a teorii o baterii prezentuje i na několika konferencích.

Americký inženýr Willard F. M. Gray (1912–1998) v roce 1940 vytvoří dokonce několik replik, které dokazují, že nádoba skutečně mohla fungovat jako baterie. Jenže vědecká obec nechce o záhadách ani slyšet a navíc začíná druhá světová válka.

Bagdádské baterie pomalu upadají v zapomnění. Začíná se o nich znovu mluvit až po 60 letech. Jenže odpovědi, které by objasnily, zda je možné, že na území Iráku před 2000 lety znali elektrický proud, stále nepřicházejí. „Ty baterie jsou jedinečné.

Pokud je mi známo, nikdo nic podobného nenašel. Jsou to podivné objekty a jsou jednou ze světových záhad. Vždycky přitahovaly pozornost jako neobvyklé artefakty,“ přiznává dnes i po takové době odborník na kovy Paul Craddock z Britského muzea. Nabízí badatelé také odpovědi na otázku, co tyto baterie poháněly?

Svítili si Egypťané žárovkami?

Podle nejrozšířenější teorie baterie sloužily k osvětlování prostor. To by totiž vysvětlovalo, proč se ve starověkých pyramidách a chrámech nenašly žádné zbytky držáků pochodní na zdech či stropech.

V Hathořině chrámu v egyptském městě Dendera jsou navíc na stěnách rytiny, které nápadně připomínají dnešní žárovky a sloupy s elektrickými dráty. A nejen tam, s podobnými obrazci je možné se setkat na řadě papyrů i v dalších chrámech.

„Na reliéfech můžeme vidět obrovské žárovky s žhavicími vlákny v podobě hadů. Pomocí kabelů jsou tyto „žárovky“ připojeny ke krabičkám nebo jakýmsi spínačům.

Celý přístroj v nás pak budí dojem silných elektrických lamp,“ píše v 90. letech americký záhadolog Charles Berlitz (1913-2003). Pokud si však tisíce let staré civilizace svítily elektřinou, proč se jejich objevy neujaly? Mohl být jejich odkaz záměrně někým nebo něčím zničen a zamaskován?