Přibližně jeden kilometr západně od silnice spojující Boží Dar s Jáchymovem najdeme 16 metrů vysokou budovou velkých rozměrů, kterou nelze přehlédnout. Jistá míra tísně na nás dolehne již poměrně zdaleka.

A není divu, neboť se právě nacházíme v západní části jáchymovského uranového revíru, „proslulého“ především tamními tábory nucených prací v letech 1949 – 1961. Celkem jimi prošlo až 65 000 vězňů, z toho asi polovina politických.

Budova, o níž je řeč, nazývaná také „Turbo“, bývala centrální kompresorovou stanicí, která podle zdejšího dolu dostala oficiální pojmenování Eliáš. Jejím jádrem bylo šest škodováckých turbokompresorů, podle nichž dostal objekt právě i svoji přezdívku.

Ty pod tlakem 8 atmosfér hnaly dolů do šachet stlačený vzduch k pohonu pro pneumatické stroje, především sbíječky či vrtací kladiva.

Chátrající pozůstatky

Součástí kompresorovny byla i další s tímto provozem související zařízení. Nejnápadnější jsou dnes v přízemí umístěné obrovské kobky pro transformátory.

Podívat se však lze i do vyšších pater, kam po každé straně vede poměrně pohodlné schodiště, i když bez zábradlí. Vstup je sem ale samozřejmě na vlastní nebezpečí. Turbo bylo v provozu pouze do konce 60. let a od té doby již jen chátrá…

Důkazy o lágrech často zmizely

Podle hornických předpisů je nutné veškeré věci, související s těžbou, po jejím ukončení zlikvidovat. Na řadu má pak následně přijít rekultivace tak, jak ji známe kupříkladu z hnědouhelných dolů.

V případě pracovních táborů tak měl minulý režim velice zjednodušenou práci. Společně s pozůstatky těžby zmizely i důkazy o lágrech.

Někde je však právě ještě možné najít alespoň základy budov nebo jejich ruiny, v lepším případě pak zbytky důlních zařízení, jako je tomu i v tomto případě.

Děsivá atmosféra

Toto místo však působí skutečně velmi tísnivou atmosférou a čas od času zde prý údajně dochází i k neobvyklým jevům. Rozhodně se nám zde zvyšuje tlak a zrychluje tep. Je to způsobeno pouze skutečností, že známe tísnivou historii tohoto místa?

Nebo se zde až do dnešních dnů dochovaly otisky tehdejších jistě děsivých situací? Vypráví se totiž, že vězni, kteří měli jít na Turbo, se raději dobrovolně hlásili na práci pod zem… Co je asi k tomuto rozhodnutí vedlo?

I příroda žaluje…

Navíc okolní les, plný podivných pahrbků, místy připomíná hřbitov, což nám na náladě samozřejmě rozhodně též nepřidává.

I kdyby tam ale třeba ani nikdo pochován nebyl, stopy zdejšího nesmírného lidského utrpení se alespoň do podoby okolní přírody zapsaly téměř jistě…