V našich luzích a hájích snad není člověka, který by nikdy neslyšel jméno Václav Babinský. O jeho životě koluje řada více či méně romantických legend, které bývají zpravidla smyšlené.

Realita byla nejspíš prostá a syrová – Babinského vykresluje jako (ne)obyčejného zločince, zloděje a vraha, který bral chudým i bohatým.

Babinského zločinecký život začal krátce po jeho útěku z vojny.

Mladík dal dohromady skupinu podobně založených lidí a od roku 1830 v jejich čele terorizoval bohaté i chudé v rozsáhlé oblasti od středočeské Lysé nad Labem až po Šluknovský výběžek na severu. Babinského skupina zlodějů byla známá především tím, že si absolutně nebrala servítky a většinou nešťastníky přepadávala přímo u nich doma.

Tento přístup loupežníci zvolili třeba v březnu 1830 při vloupačce do mlýna v Mikulášovicích, který patřil Antonínu Heinovi. Tento nešťastník byl bohužel z přepadení tak rozrušen, že bezprostředně po něm dostal mrtvici a zemřel.

Alespoň holý život si zachránil převozník Jan Krejza, na kterého dostala Babinského skupina tip, protože měl mít našetřeno na koupi hospody.

To skutečně měl a loupežníci Krejzu připravili o celoživotní úspory. Ne všechny akce Babinského party se měly obejít bez násilí a vražd.

Většina z nich sice nebyla mužům dokázána, přesto měl sám Babinský potvrzeně na svědomí minimálně pláteníka Jana Blumberga, kterého bezdůvodně ubodal v lese u Horní Kamenice. V roce 1840 Babinského konečně dostihla spravedlnost.

Velitel loupežníků byl viněn hned z dvanácti trestných činů, dokázáno mu však bylo pouhých šest. Na dvacet let ve špilberském vězení to ovšem bohatě stačilo.

Babinský po propuštění trávil většinu času po hospodách, kde za džbán piva vyprávěl příběhy ze své zločinecké kariéry. V roce 1879 slavný loupežník umírá ve věku nedožitých třiaosmdesáti let.