reklama
30. června 1908: V centrální Sibiři nedaleko řeky Podkamenná Tunguska dochází k extrémně silné ničivé explozi, která se do dějin zapisuje jako tunguská událost. Incident zůstává nevysvětlen.
Domů     Náboženství a okultismus
Ve jménu Satana: Co vše satanismus obnáší?
Jiří Nechanický
od Jiří Nechanický 27.2.2022
1.8tis
181
SDÍLENÍ
1.8tis
ZOBRAZENÍ

„Temný a zlý se jeví jen těm méně šťastným hlupákům, jejichž průměrná inteligence je předem odsuzuje ke zcela zbytečné existenci,“ říká o satanismu jedna z předních osobností satanistů v Česku Pavel Brndiar.

Má tento okultista pravdu a vyznavači satanismu nejsou ničím nebezpeční, nebo je jen vlkem v rouše beránčím?

Co si vlastně pod pojmem satanismus přesně představit? Jednoznačně jde o kult, v jehož středu je samotný biblický Satan, světově nejrozšířenější archetyp všeho zla. Jak by se tedy mohl satanismus nejevit zlý, když uctívá tak strašnou bytost?

Navíc když se k satanismu hlásí nejedna skupinka fanatiků, kteří mají na svědomí nevinné lidské životy? Právě po těchto odpovědích musíme pátrat o něco hlouběji.

Vždy proti proudu

Satanismus se totiž všeobecně považuje za „kult vzdoru“, protože se staví proti většinovému náboženství, konkrétně křesťanství. Západní společnost, která vyrůstá na křesťanských základech, je pro satanisty zcela zkažená, pokrytecká a ano – zbytečná.

A jak je to s oním Satanem? Tady se neshodnou ani sami jeho vyznavači.

Satan, nebo Set?

Některým Satanistům totiž vlastně pojem Satana vadí. Pro ně je tato bytost jen dalším z hloupých výmyslů křesťanské církve, aby mohla čím strašit své ovečky. Proto si tito temní odpůrci jako svého vůdce volí raději boha Seta, staroegyptského pána moře a bouře, temnoty a chaosu.

Tito „setisté“ se považují za nejstarší žijící náboženství na světě. Ať tak či tak, jedno mají Satan i Set společné – jsou symbolem vzpoury, hybným faktorem v přírodě, inspirací k činům i ztělesněním lidských instinktů.

Černý papež přichází

Ostatně právě na revoltě satanisté stavějí svou filozofii. A také právě filozofií nazývají své myšlenky a praxi, přestože filozofický základ satanismu má svůj původ teprve v nedávné historii, a to u osoby Američana Antona Szandora LaVeye (1930–1997), vlastním jménem Howarda Stantona Leveye.

Tento bývalý cirkusový artista udává směr satanistům večer 30. dubna 1966. To vyhlašuje příchod věku Satana a sám sebe jmenuje „černým papežem“.

Temný bestseller

Již tentýž rok zakládá v Kalifornii nejznámější a zároveň nejvlivnější satanistickou organizaci Církev Satanovu a brzy získává světový věhlas. Satanismus prostě táhne. Bestsellerem se tak stává i LaVeyova Satanská bible, kniha, která nechybí doma žádnému novodobému satanistovi.

Kromě základních satanských rituálů je zde i satanské devatero, které vzniká coby protipól křesťanskému desateru. Čím se tedy satanisté, kteří následují LaVeyovu větev kultu, řídí?

Devět bodů k životu

Prvním bodem si připomínají, že „Satan znamená ukájení choutek, nikoli odříkání“ a nezapomínají na vlastní uspokojení ani v dalších bodech devatera. Nechybí další narážky na křesťanskou společnost, která je podle satanistů zaslepená, žije v pokryteckém sebeklamu a věří spirituálním báchorkám.

Tomu všemu se má pravý vyznavač Satana či Seta vyhnout. A co Kristovské nastavení druhé tváře? Satanista se naopak uchyluje k pomstě. Může být laskavý, ovšem nikoliv k nevděčníkům či psychickým upírům. Vždyť člověk, alespoň podle sedmého bodu devatera, „se díky božskému duchovnímu a intelektuálnímu vývoji stal nejzkaženějším zvířetem“.

Tvrdé pronásledování

Satanistické kořeny se proplétají až k dávným dobám, kdy se proti oficiální křesťanské víře začínají pomalu, ale jistě stavět lidoví čarodějové. O čarodějnictví a jeho pronásledování zejména ve středověku se více dočtete na stranách 7 až 9.

Zatímco se však někteří skutečně vyčleňují z oficiálního proudu praktikováním magie, bývají stejně často stíhaní i obyčejní lidé, kteří zkrátka jen nějakým způsobem vyčnívají ze společnosti. Čarodějnické procesy však zanechávají svou stopu ve společnosti dodnes, zejména představami satanistických sabatů plných démonů a nebezpečné černé magie.

Orgie v opatství

To události z roku 1749 jsou už jiného rázu. V Anglii totiž vzniká Klub pekelného ohně. Několik osobností z veřejného života pod vedením sira Francise Dashwooda (1708–1781) touží proniknout do tajemství nesmrtelnosti a provádí divoké rituály, kde nechybějí nahé dívky a sexuální orgie.

Rozvaliny cisterciáckého opatství Marlow jsou tak pravidelně zmítány dějem černých mší, které jsou víc než pobuřující!

Vítejte v pekelném ohni!

Spolek se schází výhradně pod rouškou tmy. Členové se odívají do dlouhých bílých plášťů a tvář si zahalují šarlatovou kápí. Našli byste mezi nimi jen mocné muže Anglie, kterým však nevadí zvát na orgie ženy lehkých mravů.

Ty se musejí převlékat za jeptišky a plnit i ty nejdivočejší sny přítomných. Jako první si mezi ženami volí opat dne, tedy muž, který je zvolen na počátku každého takového setkání. Kdo chce do klubu vstoupit, musí projít iniciačním rituálem pod vedením samotného Dashwooda a odříkat přísahu. Cestu k satanistickým rituálům tak má volnou!

Držte jazyk za zuby!

Klub si ale své tajemství velice dobře hlídá, a tak každý, kdo by se snad chtěl o orgiích šířit, má osud zpečetěný. Přesto se spolek rozpadá ve chvíli, kdy Dashwood umírá. Satanismus jako takový ale přežívá bez úhony dál a nabírá zase jiných podob.

Vždyť křesťanská společnost stále pevně svírá mocné osobnosti i obyčejné lidi a vždy se najde někdo, kdo se proti zajetému řádu hodlá po boku Satana postavit.

Miluj své ego

Satanismus totiž podporuje nekonvenční chování, které se nevejde do obecných škatulek. Je považován za „náboženství vlastního Já“. Jedná se tedy o velice egoistickou cestu za uspokojením pouze vlastní osobnosti a svých potřeb.

Bojíte se, že by vám mohl být pravověrný satanista nebezpečný? Musíme vás uklidnit, přílišný strach není na místě. Člověk, který je svému přesvědčení opravdu věrný, totiž ctí zásadu, že nemá svým jednáním nikoho poškodit.

Ať žije svoboda!

Jak sami satanisté tvrdí, kult nepodporuje násilí, dokonce ani užívání drog. Přestože je otevřený nebo spíše vyhledává všemožné formy sexuálního uspokojení, nemůže současně nikoho do takových praktik nutit.

Dalo by se tedy říct, že satanismus je symbolem svobody, k níž dochází pomocí neustálého zpochybňování a narušování zaběhnutých hodnot. Přesto ale nelze od satanismu odstřihnout to, čeho se většina lidí při pohledu zvenčí bojí nejvíc – magii

Mistři manipulace

Satanismus nezná dělení magie na černou a bílou. Škatulkuje ji na takzvanou malou a velkou, přestože malá magie vlastně magií tak úplně není. Spíše jde o využití znalostí lidské psychologie k dosažení svých cílů a směřování lidi ve svém okolí tam, kam chcete.

Ačkoliv se to laikům může zdát naprosto jasné, satanisté se zarytě brání, že o žádnou manipulaci s lidmi se nejedná. A co složité a propracované rituály? Ty přicházejí teprve s velkou magií.

Černá a bílá

Na oltáři leží svlečená dívka a nad jejím tělem visí vyobrazený kozel zvaný Bafomet. Vedle oltáře se mihotají plamínky dvou svící, jedné černé, druhé bílé. Satanistický rituál právě začíná.

Každý detail celé scenérie má přitom svůj význam. Dívka není jen povrchním sexuálním symbolem, představuje matku přírodu i dárkyni nového života. Také hlavní svíce nejsou jen navozením atmosféry, ale slouží ke svému vlastnímu účelu – v plameni černé se spalují přání sexuálního a konstruktivního charakteru, v bílé pak přání ničivá.

Smrt je nejúčinnější

Ocitnou se zde v průběhu obřadu také zvířata, z nichž srší litry krve? To záleží jen na vykonavateli rituálu. Podle pravověrných satanistů se ke krvavým obětem uchylují jen pokrytečtí mágové.

Proč vlastně? Největší energii mají prý rituály ve chvíli, kdy se vyplavuje hodně adrenalinu. A k tomu jsou ideální krajní situace jako agrese, mrazivý strach, orgasmus a podle některých právě smrt. Čím víc adrenalinu, tím je přání či kletba účinnější.

Chce-li tedy čarující někoho uřknout, nesmí se bát jeho jméno při obřadu vyvolávat s nehranou nenávistí a opovržením.

Krev na královském dvoře

V historii lze ovšem nalézt příklady vskutku děsivých rituálů, při nichž teče krev proudem – a to nejen zvířecí! Důkazem jsou takzvané černé mše, temné obřady, které vznikají jako reakce na křesťanskou eucharistii.

Kupříkladu v roce 1679 je v Paříži uvězněna věštkyně známá jménem La Voisin (1640–1680) s dalšími 300 následovníky a je následně upálena. Má shánět k rituálnímu obětování nemluvňata! Těm jsou údajně během mše podříznuta hrdla, jejich krev je zachycena do číší a nabízena v modlitbách démonům.

A co víc, vše je prý prováděno na přání jedné z milenek Ludvíka XIV. (1638–1715), Madame de Montespan (1640–1707)!

Ďábelský osud

Krev a satanismus jdou stále podle přesvědčení mnoha lidí dohromady i dnes. Sami satanisté ale nařčení odmítají. Vždyť kdejaká skupina násilníků a vrahů zneužívá satanskou symboliku, rekvizity i všeobecné představy pro ospravedlnění svých zločinů.

Za všechny lze jmenovat fanatiky ze sekty Rodina Charlese Mansona (*1934), kteří v srpnu 1969 vtrhnou do domu režiséra Romana Polanského (*1933) a brutálně zavraždí čtyři lidi včetně režisérovy těhotné partnerky Sharon Tateové (1943–1969).

Mimochodem právě Polanski si do svého kultovního snímku Rosemary má děťátko vybírá pro roli ďábla Antona Szandora LaVeye.

Satanismus počesku

A jak je to se satanismem v Česku? V našich krajích má tento kult širokou základnu. Jeho počátky sahají do 90. let minulého století a pojí se se jménem frontmana brněnské blackmetalové kapely Root Jiřího Valtera (*1952) zvaného „Big Boss“.

Ten tu zakládá českou odnož Církve Satanovy, později jeho vůdčí místo přebírá Pavel Brndiar (*1975), který stane v čele Prvního česko-slovenského chrámu církve Satanovy. Hlavní čeští satanističtí představitelé ale veškeré násilnosti i zvířecí či lidské oběti, které se se satanisty pojí, rozhodně odmítají.

Big Boss má jasno: „Satanismus je život, ne smrt.“

Ingrid Tůmová

Foto: PX FUEL
reklama
Související články
od Adriana Vojtíšková 29.6.2022 911
Legendární Zlatý chrám byl postaven v indickém státě Paňdžáb u jezírka, kde podle legend rozjímal Buddha. Toto průzračné jezero dnes známe pod názvem Amritsar.   Jde prý o jezero nesmrtelnosti, protože v překladu jeho indický název značí nádobu nektaru nesmrtelnosti. A skutečně místí voda má podle mnohých svědectví léčivé účinky! Srdcem komplexu je chrám Hari […]
od Dalibor Vrána 29.6.2022 1.1tis
Všechno to začíná roku 2006 v třípokojovém domku na předměstí australského Sydney. George a Lina Tannousovi tu vedou poklidný život spolu se svým sedmnáctiletým synem Mikem. V září ale rodinu zasáhne strašlivá zpráva – Mikea srazilo auto a zemřel. Pak se začnou dít nevysvětlitelné věci… Rodiče jsou zdrceni ztrátou jediného dítěte a při svém zoufalství […]
od Adriana Vojtíšková 28.6.2022 1.5tis
Na hřbitově v irském městě Belfast bylo v létě roku 2012 rušněji než obvykle. Na pařezu, který se zde nachází, se totiž objevil obrázek nápadně připomínající tvář Ježíše Krista.     Je přitom záhadou, jak se na dřevo dostal. Pařez se nachází v těsné blízkosti hrobu Rebeccy Steven, která zde byla ve svých šestnácti letech […]
od Mirek Brát 22.6.2022 2.5tis
Za představitele nejstaršího univerzálního náboženství je považován Buddha, vlastním jménem Siddhártha Gautama. Na jeho počest bylo vztyčeno množství soch. V jedné takové soše představuje Buddha i originálního povodňového proroka. Co proroctví spojené s touto Buddhovou sochou říká? V okolí hory Emejšan v Čínské lidové republice se nachází oblast, kterou najdete i na mapě Světového kulturního dědictví UNESCO. Ve výčtu […]
od Mirek Brát 19.6.2022 2.7tis
Otázky: „Jak se jmenujete, jaké je vaše jméno?“, jsou těmi prvními replikami, kterými velmi často začíná obecná komunikace a dialog. S Božím jménem je to jinak. Jaksi se nesluší brát toto jméno do úst nadarmo. Příkladem je i křesťanství a judaismus. Jak tedy oslovovat Boha? Lidé se pídí po Božím jméně především v Bibli. To je […]