V londýnské ulici Pudding Lane se právě schyluje k tragédii. V sobotu ráno 2. září roku 1666 se z domu královského pekaře Thomase Farrinera (1615–1670) začne valit kouř a oheň.
Muž pravděpodobně minulý večer zapomněl uhasit oheň v peci a rozpoutal tím jeden z největších požárů v dějinách. Celkové škody jsou nevyčíslitelné a město si vyžádá obrovskou rekonstrukci.
Záhy se začnou objevovat hlasy, které zkázu dávají do souvislosti s Nostradamovým proroctvím. V něm se píše cosi o „krvi spravedlivého“, která bude „chybou“.
Několik let před vypuknutím požáru je přitom za vyvolání občanské války v Londýně popraven král Karel I. Stuart (1600–1649). Podle některých výkladů padl za oběť krvelačným revolucionářům a je nevinný! Proroctví dále hovoří o „spálení bleskem“, což zase jasně odkazuje na požár.
To nemůže být náhoda!
Velký požár Londýna v roce 1666 je považován za jednu z mála událostí, ke které slavný prorok přesně určil datum jejího konání.
Věštcova slova o „spálení bleskem ve dvacet tři šestky“ totiž interpretují odborníci tak, že by měl požár vypuknout v roce obsahujícím číslici 66 (20 x 3 + 6). Což se skutečně stalo!
„Stará dáma padající z velké výše“ je pak většinou chápána jako předpověď rozbitých soch Panny Marie, kterých je po požáru v Londýně celá řada. Naopak lidských obětí je nebývale málo. Většinou se uvádí kolem deseti uhořelých Angličanů.
To měl zřejmě slavný prorok na mysli, když mluvil o „několika sektářích, kteří mají být zabiti“. Proč je však nazýval sektáři? Nostradamus měl celý život blízko k římskokatolické církvi a Anglie byla naopak převážně protestantská (neuznávala autoritu papeže
