Umělec Benvenuto Cellini se ve své cele obrací k Bohu: „Kéž bych mohl spatřit slunce!“ Tu se mu zjeví postava anděla, která ho vyvede na sluneční světlo. V jeho záři spatří Ježíše a Pannu Marii. Skutečně se nadaný Ital setkal s andělem? Nebo se celý výjev odehrál v jeho unavené mysli?

Schopnosti vynikajícího italského renesančního zlatníka a sochaře Benvenuta Celliniho (1500–1571) jsou vyhlášené. Je podporován mocnými a bohatými mecenáši ze světských i církevních kruhů. Zároveň ho však doprovází pověst násilníka a rváče.

Při jedné příležitosti se dokonce dopustí vraždy! Navíc prý do jeho života zasahují záhadné síly. Jde o podporu pekla, či nebe? A není Celliniho autobiografie, v níž líčí podivuhodné události, jichž byl údajně svědkem, spíše spisovatelovou fabulací?

V zajetí magie

Cellini přesvědčí svou rodinu o své výjimečnosti již v raném dětství. Jako tříletý sebere smrtelně jedovatého škorpiona a drží ho v ručkách, aniž by se mu cokoliv přihodilo. Když dospěje, zajímá se o nadpřirozené jevy.

V roce 1532 se vydává v doprovodu jakéhosi mága a dvou pomocníků do římského Kolosea. Zde chtějí vyvolávat duchy zesnulých, od nichž chce zlatník zjistit, zda ještě někdy spatří svou přítelkyni – prostitutku Angelinu.

Muži za temné noci konají rituál, když tu se jim zdá, že ruiny hoří. Vzápětí se jim zjeví miliony skučících démonů! Účastníci seance v nevýslovné hrůze prchají z Kolosea. Přivolali pekelné mocnosti, nebo se vše odehrálo jen v jejich fantazii?

Andělská návštěva

Talentovanému zlatníkovi se nedaří. V roce 1539 je kvůli svým sporům s papežem uvězněn v kobce římského hradu San Angelo. Podmínky ve vězení snáší tak těžce, že se jednoho dne rozhodne spáchat sebevraždu.

Najde dřevěnou tyč a nastraží ji tak, aby mu po pádu rozdrtila lebku. V tu chvíli prožije mrazivou příhodu.

„Byl jsem právě ve chvíli, kdy jsem k ní (tyči) natahoval ruku, zdvižen jakousi neviditelnou silou a odmrštěn šest stop od onoho místa,“ popisuje zlatník ve svých pamětech. V noci na to spatří ve snu krásného jinocha, který ho kárá za jeho úmysl vzít si život.

Od té chvíle Cellini věří, že ho chrání strážný anděl. Zažije také několik tajemných vidění. Například spatří v sluneční záři Spasitele a jeho matku. Když je vydán příkaz k umělcově popravě, přijde k němu prý Boží posel a vyzve ho k modlení.

Po celé noci strávené v modlitbách je jeho poprava odvolána. Dostal šanci, aby se kál ze svých hříchů?

Zázračně dokončená socha

Zlatník je z vězení propuštěn a čeká ho jeho životní dílo – pět a půl metru vysoká socha Persea držící hlavu Medusy odlitá z bronzu.

Pro její vytvoření musí Cellini postavit zvláštní tavicí pec, neboť v Itálii neexistuje technologie pro roztavení tak velkého množství bronzu. Jenže zdá se, že jeho úsilí vyjde v niveč. Po několika hodinách totiž dochází k výbuchu a bronz vytéká z pece ven.

Co teď? Umělec vyzve své pomocníky, aby do pece naházeli veškeré cínové nádobí, které vlastní. Všichni napjatě čekají na výsledek. Nápad se osvědčí. Celá socha je bezvadně odlitá. Přitom bronz vystačí přesně na sochu a nezbude z něj ani unce navíc.

Pomohl snad zlatníkovi zázrak? Nebo měl prostě štěstí a všechna svá tajuplná dobrodružství si vymyslel?