Nevysvětlitelné věci se kolem nás dějí každý den. Myslíte, že ne? Možná si jich jen málo všímáte. Případ španělského farmáře, kterému během noci dorostla amputovaná noha však přehlédnout nelze.
V 17. století ho jako jediný svého druhu uznává zázrakem samotná katolická církev. Jedná se o rozsáhlé spiknutí, nebo o ojedinělé boží kouzlo?
Ten večer se mladík jménem Miguel Juan Pellicer odebírá na kutě do stodoly. Po tragickém úrazu, při kterém přichází o nohy pod kolenem, má s pohybem velké problémy. Pomodlí se, zachumlá se pod pokrývku na slámě a brzy usíná.
Kolem jedenácté hodiny večerní ho přijde zkontrolovat matka. Pozoruje lehce oddychujícího syna a její pohled náhle uvízne na dece. Zaraženě sleduje hochovy dolní partie a zdá se jí, jako by se pod pokrývkou rýsovaly nohy!
To není možné, pomyslí si doňa Pellicer, ale pro jistotu deku odkryje. A končetiny jsou skutečně tam! Chvatně probudí Miguela, aby uzřel ten zázrak. Rozespalý syn zkoprnělé matce praví:
„Zdálo se mi, že přilétli andělé a darovali mi nové nohy.“ Neskutečná událost z roku 1640 brzy na to postaví do pozoru i samotnou církev!
Jizvy na nohách souhlasí
Jednadvacetiletý sedlák Miguel Juan Pellicer přichází o nohy roku 1637. Stane se to ve chvíli, když mu kolo jeho vlastního povozu prakticky přepůlí obě nohy v holeni. O tři roky později mu však prý končetiny samy od sebe dorůstají.
Vyšetřování neuvěřitelné události trvá dlouhých deset měsíců. Nic přitom neukazuje na podvod. Nohy mají dokonce stejné jizvy jako ty amputované a zakopané! Všechny pokusy vyvrátit neuvěřitelnou událost se nakonec míjejí účinkem.
Katolická církev tak zázrak uzná za věrohodný. „Nebylo pochyb, nemohlo jít o podvod či omyl. 27. dubna 1641 tedy církev zázrak potvrdila. Jediný toho druhu, který se za dva tisíce roků stal,“ připomíná španělský badatel Bruno Cardeñosa (*1972).
Tento případ jednoduše nemá jiné vysvětlení než boží zázrak. Tedy pokud budeme věřit rozhodnutí církve. Co když se jí však tato událost zkrátka „hodila do krámu“, aby upevnila víru obyčejných lidí?
Mohl přece jen podvádět?
Snahy najít v celé věci podvrh se po čase objevují znovu. Hlasy kritiků se přitom opírají o to, že Pellicer před zázračnou regenerací končetin žebral před bazilikou v Calandě.
„Možná končetiny zamaskoval, aby si vyžebral pár drobných u dveří baziliky, a že žádná z těch tisíců osob si během let nevšimla, že je šidil.
Je možné, že si tu noc nedal pozor, že ani matka po celou dobu nic netušila, ale to by bylo příliš mnoho náhod…,“ říká Cardeñosa. Jenže Pellicerovu nehodu vidělo mnoho lidí, kteří hrozivé poranění mladíkových nohou později dosvědčili.
A co víc, jeho „dorostlé“ končetiny byly sice zjizvené, ale jinak zdravé! Stal se skutečně v Calandě ojedinělý zázrak? Nebo se jednalo o záměrný podvrh?
