Už od 18. století si vědci lámou hlavu s tím, kde se vlastně vzal jeden z nejvzácnějších českých pokladů – vltavíny.

Ačkoliv teorií o původu těchto nazelenalých kamínků s povrchem připomínajícím kůru starých stromů je více, žádná nepřinesla jednoznačnou odpověď na otázku jejich původu. Dorazily k nám skutečně z hlubokého vesmíru?

Po papíře se rychle míhá pero a zanechává za sebou úhledným zdobným písmem zapsané věty. Po několika minutách profesor přírodopisu Karlovy univerzity Josef Mayer (1752–1814) zvedne hlavu a zkontroluje, zda vše sedí tak, jak měl v plánu.

Mimoděk znovu pohlédne na zelenkavé kameny na svém stole a hrdě pokývá hlavou. V roce 1788 se stává vůbec prvním, kdo pro moderní vědu objevuje tato záhadná skla. Rozhodně ale není prvním člověkem, kterého fascinují.

Moldavity, jak se jim dříve říkalo, byly zřejmě známé již našim pravěkým předkům, kteří z nich vyráběli rituální nástroje. Později je zase využívali mágové a bylinkářky do amuletů a při rituálech a nakonec tyto zelené slzy těšily i vladaře.

Traduje se, že mezi všemi drahými kameny potěšil nejvíce současnou britskou královnu Alžbětu II. (*1926–2022) právě vltavín. Co všechno údajně dokáže a kde se vlastně vzal?

Místo původu vesmír?

Větších nalezišť vltavínů je do dnešní doby jen několik. Na našem území se vyskytují především v jižních Čechách a na jihozápadní Moravě, v menší míře ale i v několika dalších lokalitách.

Dlouhou dobu se věřilo, že jsou tyto kameny ve skutečnosti jen odpadem ze starých skláren, kde se vyrábělo hrubě zelené lahvové sklo.

Další hypotéza se pak zabývala možností, že jde o specifický druh sopečného skla nebo jen o variantu nějakého českého drahokamu.

Jenže postupně se od těchto teorií upouštělo, a když se podobná skla objevila i na dalších místech – v Indonésii nebo v Austrálii, bylo jasné, že je jejich původ podstatně tajemnější.

„Tato nerostná skla dostala souhrnné pojmenování tektity a společnou vizitku původu: vesmír,“ píše v knize o tajemstvích naší země český záhadolog Jan A. Novák (*1951). Jak se ale na naši planetu dostaly?

Stojí za tím mimozemšťané?

Novák poukazuje na několik možností. Vltavíny k nám mohly doputovat například společně s nějakým meteoritem, například s tím, co kdysi vytvořil kráter Ries v Německu.

Hornina roztavená obrovskou explozí mohla být vymrštěna směrem na naše území a část později přinesly řeky. Jenže tomu prý odporuje složení hornin v okolí kráteru a nesedí i další věci. Ke slovu se tak dostávají zastánci teorií o mimozemských bytostech.

Vltavíny by prý mohly vytvořit exploze podobné těm nukleárním, které v dávných časech způsobily zbraně nebo pohon lodí mimozemských návštěvníků.

„V této souvislosti není bez zajímavosti ani možnost, že tektity snad za záhadných okolností vznikají i v dnešní době,“ dodává Novák a poukazuje na případ z 90. let minulého století, kdy vědci našli ve středoasijské poušti spálený pruh s písečným povrchem přeměněným na sklo podobné vltavínům. Způsobila to kosmická loď, nebo spíše nějaká lidská zbraň?

Má magické vlastnosti?

Původ vltavínů samozřejmě není jedinou hádankou, kterou se záhadologové v souvislosti s těmito unikátními kameny zabývají. Velkou otázkou jsou i jejich údajné schopnosti. Prý i největší skeptici cítí teplo, které ze zeleného skla sálá.

Podle české spisovatelky a čarodějky Petry Neomillnerové (*1970) má vltavín celou řadu zajímavých schopností.

„Dokáže odstranit z našeho podvědomí tíživé zážitky z minula, jeho vibrace v nás probouzejí jasnovidné a telepatické schopnosti a pokročilé mohou dovést i k zážitku ,osvícení´.

Vltavín je kamenem očisty ve všech rovinách,“ uvádí autorka ve svém textu o magii kamenů. Může jít o pozůstatek vzdálené kosmické energie? Nebo svou roli hraje spíše pověrčivost a přirozená touha věřit v nadpřirozené síly?