Slunce je ještě za obzorem, ulice Hongkongu jsou už ale plné života. Jihočínský region totiž zaplavují horliví vyznavači ranního joggingu a zapálení milovníci thai-či.

Nejedná se přitom o nikoho jiného, než o seniory! Tkví tajemství jejich dlouhověkosti za blahodárnými účinky orientálního cvičení? Nebo se spíš odpověď skrývá v něčem mnohem tajemnějším?

Muži i ženy z Hongkongu se dostávají na přední příčky v pomyslné soutěži v dlouhověkosti. A nejedná se v žádném případě o zanedbatelné výsledky.

Jak udává americký publicista Tom Sims v článku pro New York Times ze srpna 2012: „Podle vládních statistik zveřejněných minulý měsíc je zde průměrná délka života žen 86,7 let. U mužů je to 80,5 let.“ Co stojí za úspěchem Hongkongu? Odpovědět je těžké.

Řešení je totiž velkou neznámou i pro odborníky! Podle legend a pověstí by však mohlo spočívat ve starodávném učení a receptu na elixír mládí…

Kdo si hraje, nestárne!

„Moji přátelé jsou ve věku kolem šedesátky a myslí si, že mi je také tolik,“ směje se energická čínská osmdesátnice Mak Yin. Receptů na zajištění neutuchající síly ve kmetském věku má přitom hned několik.

Ráda cestuje, cvičí thai-či a vaří jídla plná zeleniny a ryb. Spočívá snad celé tajemství hongkongské dlouhověkosti v pravidelném pohybu a zdravém stravování? Kdepak.

Výčet možných faktorů, které pomáhají mužům a ženám z regionu v jižní Číně snadno přeskočit hranici osmdesáti let, zde prý ani zdaleka nekončí. Za udržením dobré kondice i ve vysokém věku nestojí jen fyzické okolnosti, ale také duševní rozpoložení.

Tvrdí to alespoň expert na dlouhověkost z univerzity Lingnan v Hongkongu Alfred Chan. Sází přitom na hraní deskové hry madžong, k jejímž příznivcům prý patřil už čínský filozof Konfucius (551–479 př. n. l.).

„Stimuluje ty zóny v mozku, které kontrolují paměť a poznávací schopnosti. Pomáhá starým lidem udržovat si paměť.“

Elixír věčného mládí

Podle specialisty z Univerzity v Novém Mexiku Davida L. Spesse mohou mít fyzické a psychické způsoby, které pomáhají udržovat tělo fit, kořeny v dávnověkých naukách a prastarém šamanismu.

„K dispozici je značné množství důkazů na podporu myšlenky, že čínské taoistické recepty na dlouhověkost byly do značné míry ovlivněny nebo vznikly na základě znalostí staré indické sómy (omamný nápoj používaný při obřadech – pozn. red.),“ tvrdí Spess.

Na cestě k rozluštění případu však leží velká překážka. Složení bájného nápoje je totiž velkou neznámou!

Lék, či jed?

Spisovatel a amatérský výzkumník Robert Gordon Wasson (1898–1986) se domnívá, že do základu sómy byly užívány muchomůrky. Proti však stojí hinduista John Brough (1917–1984).

Ten upozorňuje na fakt, že elixír užívali bojovníci a nemohl proto mít halucinogenní účinky, jaké tyto houby mohou vyvolávat. Co se tedy používalo při přípravě kouzelného lektvaru? Jasná odpověď chybí.

Vztah mezi starověkou naukou, mocným nápojem a vysokým věkem je proto velmi obtížné určit.

Při pohledu na čilé hongkongské babičky a dědečky však není nijak těžké uvěřit slovům o kouzelném nápoji, který dokáže zajistit věčné mládí, nebo snad dokonce nesmrtelnost…