V roce 480 před naším letopočtem proběhla legendární bitva u Thermopyl. Střetli se v ní Řekové s invazní armádou perského krále Xerxa I. Zrodil se mýtus tří set hrdinných spartských bojovníků, kterým velel král Leónidas.
Než by ustoupili, zvolili legendární „Lakedaimonští“ smrt v nerovném boji. Opravdu však bylo řeckých obránců Thermopyl jen tři sta?
Za problémy s počty armád, které se účastnily řecko-perských válek, může pravděpodobně již řecký historik Hérodotos. Ten například zaznamenal, že perská armáda měla více než pět milionů vojáků. Moderní historikové ovšem toto číslo značně redukovali.
Na straně krále Xerxa bojovalo prý maximálně dvě stě tisíc vojáků. I to je obrovská síla, která mnohonásobně přečíslila spojené jednotky řeckých států.
Počty obránců Thermopyl
Kolik Řeků vlastně bránilo soutěsku u Thermopyl? Mýtus hrdinné smrti tří set spartských bojovníků je v jádru pravdivý.
Zapomíná se však, že kromě elitních vojáků shromážděných kolem legendárního spartského krále, bojovali u Thermopyl další tisíce mužů z různých řeckých měst.
Odhaduje se, že pod velením krále Leónida bylo v lokalitě Thermopyl shromážděno okolo sedmi tisíc bojovníků.
Elitou bylo oněch tři sta bojovníků-hoplítů. Pomocnými oddíly pro spartské hoplíty byli heilóti – nesvobodní obyvatelé Sparty v počtu devíti set mužů. U Thermopyl dále bojovali i obyvatelé dalších řeckých měst včetně Korintu, Mykén a dalších.
Ve stínu Sparťanů
Kolik Řeků zaplatilo obranu soutěsky životem? V boji zahynulo všech tři sta elitních spartských bojovníků. Padl i jejich král a velitel Leónidas. Ten však před rozhodujícím střetnutím poslal velkou část jemu podřízených oddílů pryč z bojiště.
Jaké byly konečné ztráty na řecké straně? Kromě tří set padlých Sparťanů zde nalezlo smrt i dalších sedm set vojáků.
Tyto oddíly tvořili muži z řeckých měst Thespiae a Fókaia. Historie na tyto hrdiny tak trochu záhadně zapomněla a ponechala je ve stínu bojovníků ze Sparty. Proslulý je epitaf, který již ve starověku básník Simónidés věnoval hrdinství Sparťanů:
„Poutníče, zvěstuj Lakedaimonským, že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám.“ Při vší úctě ke klasikům literatury, epitaf by podle pravdy měl znít asi takto:
„Poutníče, zvěstuj Lakedaimonským, Thespijským a Fókajským, že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám.“