Nenápadný tulák, který se straní lidí, živí se drobnými krádežemi a nevychází za denního světla. Tak se svému okolí jeví Florencia Roque Fernández z argentinského městečka Monteros. Jeho skutečná povaha je však mnohem temnější.
Když ho v roce 1960 zadrží šokovaní detektivové, dojdou k závěru, že má na svědomí nejméně 15 obětí. Jejich těla za sebou nechává v kalužích krve – ale jen do chvíle, kdy se ho pokusí vyvést na denní světlo. Toho se totiž bojí jako čert kříže.
Fernández, přezdívaný „Upír z Argentiny“, vyrůstal v chudé rodině a trpěl poruchami chování. V sedmnácti letech si po shlédnutí filmu Dracula s Bélou Lugosim vsugeroval, že je upír, a zatoužil po lidské krvi. Své oběti si vybíral promyšleně.
Jednalo se o osaměle žijící ženy, které nechávaly v noci otevřená okna, aby se ulevily od horka.

První vraždu spáchal s kladivem v ruce. V dalších případech své oběti zardousil, nebo je nechal prostě vykrvácet. Mladík se poté odpotácel do jeskyně na okraji města, kde trávil dny. Trpěl fotofobií, panickou hrůzou z denního světla.
Místní vyšetřovatelé byli bezmocní, a tak museli zasáhnout specialisté z federální policie. Ti analyzovali lokality jednotlivých vražd a zjistili, že jsou takřka ve stejné vzdálenosti od jeskyně obývané místním bláznem.
Když policisté vpadnou 14. února 1960 do jeho příbytku, vrah se vzdá bez boje. Vzpouzí se až ve chvíli, kdy se ho snaží vyvést na světlo. Posudky předcházející soudnímu procesu diagnostikují nepříčetnost z důvodů schizofrenie.
Je umístěn do psychiatrického zařízení, kde prožije zbytek svého krátkého života. Fernández zemře v zapomnění v roce 1968 ve věku 33 let.

Příběh upíra z Argentiny ovšem žije dál vlastním životem a dočká se knižních i filmových zpracování.
Fernández se stane jedním z nejznámějších sériových vrahů své země a legenda o upírovi číhajícím u otevřeného okna se neodolatelnou strašidelnou historkou, kterou si místní lidé vypráví dodnes. Existují i názory, že je celý případ smyšlený.
Policejní spis se nedochoval a nelze dohledat důkazy o tom, že by se městský blázen skutečně dopustil těchto zločinů. Rodinní příslušníci zabijáka vehementně popírají, že by byl schopen dopustit se vraždy.
Pravda o strašlivém případu se tak ztratila ve víru historie a dodnes zůstává záhadou.