Rozbouřený říční tok s mohutnými peřejemi je děsivý a neúprosný. Jeho vroucí vody ode dna odpoutávají obrovské těžké balvany a zuřivě jimi vrhají do vzduchu. Vymrštěné kameny pak dopadají na každého, kdo se pokusí řeku překročit.

Takto je v Bibli popsána řeka Sambatjon, která bránila Židům v návratu do jejich vlasti. Mohla být skutečná?

„Podle jiného podání se řeka Sambatjon sestávala toliko ze skal a písku, byla to neustále řinoucí se bouřlivá změť balvanů a hlíny a ti, kdo této podívané přihlíželi z břehů, si museli zakrývat obličej, aby nebyli zohaveni,“ píše italský filozof a spisovatel Umberto Eco (1932–2016).

Jediným dnem, kdy je řeka klidná, je šabat. A žádný Žid by se neodvážil řeku překročit a znesvětit tak posvátný den klidu cestováním, které patří mezi zakázané sobotní činnosti.

Líčí poněkud fantastický znějící popis skutečnou řeku, nebo je Sambatjon pouhým výplodem lidské představivosti?

Zkáza židovských kmenů

Řeka patří mezi ty méně známě útvary biblického zeměpisu, pro rané dějiny Židů má však ohromný význam. Přispívá totiž ke zmizení deseti z původních dvanácti izraelských kmenů vyhnaných z Izraelského království po jeho dobytí Asyřany v roce 721 př. n. l.

Když se tyto kmeny později pokoušejí do své vlasti vrátit, stojí jim v cestě smrtící vody Sambatjonu. Ty v říčním korytě vřou dostatečně dlouho na to, aby kmeny své snahy opustily a smísily s domácím obyvatelstvem.

Zmínky o Sambatjonu se objevují ještě v 9. století našeho letopočtu, pak poloha řeky upadá do zapomnění. Italský rabín Obadiah ben Abraham (asi 1445–1515) se údajně od obchodníků v Jeruzalémě doslechl, že Sambatjon se nachází v poušti, 50 dnů chůze od města.

A židovský historik Flavius Josephus řeku umisťuje kamsi mezi sever Libanonu a město Tartús v dnešní Sýrii. Detailnější informace však nejsou známy. Zmizela řeka z povrchu zemského, nebo snad ještě někudy proudí životu nebezpečný tok?

Další biblická sopka?

Popis Sambatjonu, především pak jeho vroucí vroucí vody, divoká změť balvanů a spalující žár, který znetvoří tvář každému, kdo stojí na břehu a nekryje si ji, vede četné badatele k domněnce, že mohlo jít o proud lávy po sopečné erupci.

Při takové události jsou přeci do vzduchu metána oblaka prachu, horkého popelu i kusy hornin. Taková erupce by však v případě Sambatjonu musela být trvalá. Mohl by vulkán chrlit lávu trvat tak dlouho, až se židovské kmeny vzdají naděje na návrat do Izraele?

Existuje také možnost, že Sambatjon je přesně tím, za co jej Bible označuje. Tedy divokou řekou, jejímž korytem protéká vroucí voda.

I když se to zdá nereálné, může taková řeka skutečně existovat, což jasně dokládá objev, o kterém média hojně informují v roce 2016. Americký geolog Andres Ruzo často slýchal od svého dědečka o řece, jejíž vařící voda zabije vše, co do ní spadne.

Hledání tohoto toku poté zasvětí celý svůj život a nakonec jej skutečně objeví v peruánské džungli. Řeku širokou 25 metrů, 6 metrů hlubokou a přes 6 km dlouhou k bodu varu zahřívá geotermální teplo stoupající z hlubin pod ní. Mohla by taková řeka existovat i na Blízkém východě?