Titanik bývá považován za symbol největších námořních tragédií. Události, které se odehrály v Baltském moři na sklonku druhé světové války, však svým rozsahem tuto katastrofu dalece překonaly.

Během Operace Hannibal se studené vody Baltu proměnily v masový hrob tisíců lidí. Čtyři potopené lodě – Wilhelm Gustloff, Goya, Cap Arcona a General von Steuben – dohromady připravily o život odhadem přes 20 000 lidí, čímž Titanik mnohonásobně překonaly.

Wilhelm Gustloff: Katastrofa bez precedentu

Dne 30. ledna 1945 vyplula z Gdyně (tehdy Gotenhafen) loď MV Wilhelm Gustloff, původně luxusní parník nacistické organizace Kraft durch Freude.

Loď byla zařazena do Operace Hannibal, jejímž cílem byla evakuace německých vojáků a civilistů z Východního Pruska před postupující Rudou armádou.

Na palubě se tísnilo přes 10 000 lidí – vojáci, zranění, ženy a děti. Loď, plující bez dostatečné eskorty a s minimální obranou, byla krátce po 21. hodině zasažena třemi torpédy sovětské ponorky S-13 pod velením Alexandra Marineska.

V mrazivých vodách Baltu zahynulo odhadem přes 9 000 lidí, což činí z potopení Gustloffa největší námořní katastrofu s jednou lodí v historii. V porovnání se zhruba 1 500 oběťmi Titaniku, je tato ztráta šestkrát horší.

General von Steuben: Osud parníku se zraněnými

Jen o necelé tři týdny později, 10. února 1945, potopila tatáž sovětská ponorka S-13 další loď. Tentokrát šlo o transportní plavidlo General von Steuben, které převáželo zraněné vojáky a uprchlíky.

Původně luxusní parník, přeměněný na transportní loď, byl zasažen torpédy a potopil se v Baltském moři. Zahynulo přes 3 600 lidí.

Tato tragédie je méně známá, ale vzhledem k počtu obětí se pevně drží v žebříčku nejhorších katastrof na moři v dějinách.

Goya: Zánik během pouhých sedmi minut

Pouhé dva a půl měsíce po Gustloffovi, dne 16. dubna 1945, se odehrála další blesková tragédie. Sovětská ponorka L-3 potopila nákladní loď Goya, která převážela uprchlíky a vojáky. Loď šla ke dnu za pouhých sedm minut.

Z odhadovaných 7 000 lidí na palubě přežilo jen několik stovek. Goya tak představuje třetí největší námořní ztrátu v historii s odhadovaným počtem obětí kolem 6 000 až 7 000 osob. I přes děsivý rozsah zůstává tato událost z velké části zapomenuta.

Cap Arcona: Smrt v zátoce pár dní před koncem války

Nejbizarnější a nejtragičtější událost se odehrála 3. května 1945, jen pár dní před oficiálním koncem války v Evropě. Luxusní loď Cap Arcona byla přeměněna na vězeňské plavidlo a kotvila v Lübecké zátoce u pobřeží. Na palubě se tísnily tisíce vězňů z koncentračních táborů, včetně Neuengamme.

Britské letouny RAF, které měly za úkol ničit německé lodě bránící úniku, loď omylem považovaly za vojenský transportní cíl a bombardovaly ji. Loď se vzňala a převrátila.

Zahynulo až 4 800 až 7 000 lidí, většinou vězňů, kteří přežili hrůzy táborů, jen aby zemřeli v posledních hodinách války. Jedná se o pátou největší námořní katastrofu v historii, přičemž oběťmi byli primárně vězni.

Zapomenuté oběti Operace Hannibal

Tyto čtyři vraky spočívají dodnes na dně Baltu jako mrazivé svědectví chaotického konce války. Operace Hannibal jako celek sice zachránila přes 1,2 milionu lidí, ale za cenu desítek tisíc životů na moři.

Skutečnost, že tyto tragédie zůstávají ve stínu Titaniku (který si vyžádal zhruba 1 500 obětí), je často přičítána tomu, že oběti byly německými civilisty, v době, kdy se pozornost světa soustředila na spravedlnost a následky německé agrese.

Historická fakta nám však připomínají, že Baltské moře se stalo dějištěm skutečně největších námořních ztrát, které si zaslouží místo v paměti.