K oáze uprostřed nehostinné středoasijské pouště Karakum se blíží trojice mužů. Prostřednímu z nich, známému jako Hákim z Mervu, se na hlavě blyští podivná zvířecí maska. Jeho přisluhovačům navíc svítí v očích bělmo.
„Jsou slepí, protože spatřili mou tvář,“ vykřikne Hákim, když dorazí před vyděšené obyvatele oázy. Mluví pravdu?
Kolem samozvaného proroka a jeho nohsledů se srocuje dav lidí. „Samotný Bůh mě pověřil prorockým posláním.
Sdělil mi slova tak starobylá, že jejich pouhé vyslovení by každému sežehlo ústa, a vlil do mě velebnou svatozář, jejíž lesk nemůže žádné lidské oko vydržet,“ nechává se slyšet jedna z nejzáhadnějších postav středověkého orientálního světa, Hákim z Mervu (asi 736–783).
Staňte se naším Premium čtenářem a odemkněte si tento i tisíce dalších skvělých článků.
Navíc od nás obdržíte i celou řadu hodnotných bonusů!
Zprávu ve tvaru "CTU CLANEK" odešlete na číslo 903 33 20.
