Vysoko nad slovenskou řekou Oravou se v mlze zvedá temná silueta hradu, který už po staletí budí respekt i neklid. Kamenné zdi Oravského hradu pamatují války, požáry i smrt mocných šlechticů.

Jenže právě tady se ve 20. letech minulého století rodí legenda o slovenských upírech.

Když sem přijíždí filmaři natočit horor Nosferatu, začne se o hradě mluvit jako o místě, kde po nocích bloudí neklidné duše a kde se ve stínech stále ukrývá hrabě Orlok…

Na strmém vápencovém útesu stojí hrad už od 13. století. Vzniká krátce po mongolských vpádech jako mohutná pevnost, která má chránit severní Uhersko. Po staletí se rozrůstá, mění majitele a přežívá požáry i krvavé konflikty.

Úzké schodiště, tmavé chodby a vysoké věže působí i dnes téměř nedobytně. Když večer zahalí Oravu mlha a vítr se opře do hradeb, hrad připomíná spíš kulisu gotického hororu než turistickou památku.

Právě jeho pochmurná atmosféra okouzlí v roce 1922 režiséra Friedricha Wilhelma Murnaua, který zde natáčí legendární film Nosferatu – symfonie hrůzy. Ve filmu představuje Oravský hrad sídlo děsivého upíra hraběte Orloka.

Snímek se stává jedním z nejslavnějších hororů všech dob a spolu s ním se rodí i temná legenda samotného hradu.

Vídají bledou postavu, která mizí

Po premiéře filmu se mezi lidmi začínají šířit podivné historky. Návštěvníci tvrdí, že v oknech vídají bledou postavu s protáhlým obličejem, která mizí ve chvíli, kdy se k ní někdo přiblíží. Jiní prý v nočních chodbách slyší kroky, přestože je hrad prázdný.

Nejčastěji se vypráví o stínech pohybujících se po horních hradbách. Někteří zaměstnanci údajně odmítají zůstávat v určitých částech hradu sami po setmění.

Místní legenda dokonce říká, že při natáčení Nosferatu filmaři probudili cosi, co v hradních zdech dřímalo po staletí. Od té doby má být Oravský hrad domovem neklidných duší vojáků, šlechticů i zatraceného upíra, který nikdy úplně neopustil svůj kamenný hrob.

Spojení s nadpřirozenem

Tajemnou pověst posiluje i samotná poloha hradu. Zvedá se vysoko nad řekou jako obrovský černý přízrak a při pohledu zdálky působí téměř neskutečně. Není proto divu, že si ho lidé začínají spojovat s nadpřirozenem.

Dnes se zde pořádají noční prohlídky a speciální akce inspirované upírskými legendami. Když návštěvníci stoupají po kamenných schodech osvětlených jen loučemi a z temných sálů se ozývá skřípání starého dřeva, mnozí přísahají, že na hradě skutečně nejsou sami.

A možná právě v tom spočívá největší tajemství Oravského hradu, nikdo nikdy s jistotou neprokáže, že všechny přízraky existují jen v lidské fantazii.